ROLE UROLOGA U EXENTERAČNÍCH OPERAČNÍCH VÝKONŮ V MASARYKOVĚ ONKOLOGICKÉM ÚSTAVU

Východiska:

 Cílem práce je zhodnotit soubor pacientů, kteří podstoupili přední nebo totální pánevní exenteraci v MOÚ v letech 2006–2012.

Soubor pacientů a metody:

 Retrospektivně jsme rozdělili a hodnotili soubor 35 pacientů, kteří podstoupili exenterační výkon z důvodu lokálně pokročilého nebo re cidivujícího onkologického onemocnění: chirurgického – Ca recti; gynekologického – Ca cervicis uteri, Ca corporis uteri, Ca vaginae; poradiační devastace pánevních orgánů nebo sekundárního tumoru v ozařovaném poli. Urolog byl hlavním operatérem u všech výkonů a rozhodoval o typu močové derivace.

Výsledky:

 Od 1/ 2006 do 12/ 2012 bylo v MOÚ provedeno 23 předních a 12 totálních exenterací, z toho 12 z důvodu lokálně pokročilého gynekologického karcinomu, 7 z důvodu lokálně pokročilého karcinomu konečníku a 16 výkonů bylo provedeno pro těžké poradiační trauma nebo z důvodu sekundárního dediferencovaného tumoru v dříve ozařovaném poli. Ureteroileální konduit jsme provedli v 28 případech, ortotopickou střevní náhradu u šesti pacientů, konduit ze segmentu tlustého střeva u jedné pacientky. Dále hodnotíme pooperační morbiditu dle Clavien-Dindo skóre a dlouhodobé přežívání.

Závěr:

 Původně paliativní záměr exenteračních technik využívaný již v 50. a 60. letech 20. století se v současném pojetí změnil. Většina současných autorů shledává odůvodněným výkon s potenciálem kurativním. Exenterační výkony mají tři fáze: explorativní, ablativní a rekonstrukční. Rekonstrukční část operace zajišťuje rekonstrukci pánevního dna, derivaci moči a stolice. Přes výrazný pokrok v rozvoji operačních technik jsou exenterační výkony zatíženy vysokou mortalitou i morbiditou. Celkové pětileté přežití pacientů po exenteračních výkonech je udáváno v 50–60 %. I proto sehrávají tyto výkony nezastupitelnou roli v léčbě onkologických pacientů s lokálně pokročilou či recidivující malignitou.

Práce byla podpořena grantovým projektem MZ ČR – RVO (MOÚ, 00209805).