Rizika a konkrétní omyly v diagnostice rakoviny prsu

V posledních létech jsme svědky významného pozitivního obratu v poměru počátečních a pokročilých stádií karcinomu prsu a to z původních 40:60 až na 75:25%. V křivkách nemocnosti a mortality je to dlouho očekávaný, žádoucí příznivý efekt.
Velký podíl na této skutečnosti mají nové diagnostické metody, umožňující detekci raných stádií, organizovaný skríning a zvyšování úrovně onkologických znalostí a ostražitosti jak lékařů, tak ženské populace. Přes tyto pozitivní skutečnosti, slibné výsledky současné a zejména pak výhledové, setkáváme se stále s rizikovými situacemi, hrozícími diagnostickými omyly, se zpožděním správné diagnózy, následné adekvátní léčby a tím nezřídka i s osudnými následky. Z možných rizik jsou to často velmi malicherné příčiny, jako je záměna pacientek a lateralizace, záměna, ztráta či chybné založení bioptických vzorků, rozhodujících nálezů, jindy již i věci odborného rázu, jakými mohou být omyly či nedostatky ve vyhodnocení výsledků biopsie, UZ, RTG snímků apod. Ze strany pacientky to nejčastěji bývá nedostatečná informovanost, nevědomost, nedbalost a nekázeň.
Bohužel velmi často je zdrojem rizik a omylů faktor obtížně ovlivnitelný – samotný nádor. Tis, pT1, T1 – tedy ta nejčasnější stádiamohou být svojí vnitřní povahou velmi agresivní, se sklonem k lokální invazi a k diseminaci. Z praxe a statistik je dobře známo, že i I. stadium je v 15–20 % ve skutečnosti v důsledku mikro-diseminace již systémovou chorobou s hrozící generalizací. Zde by mohl pomoci nový přístup – ultrastaging, upřesňující skutečný rozsah choroby i se zaměřením na minimální reziduální chorobu – mikrometastázy. Už dnes se někde provádí detekce epiteliálních znaků nádorových buněk přes RNA, mamoglobinu, kontrolních genů a příslušných enzymů jako je glycerolaldehyd dehydrofosfor dehydrogenáza, zkoumá se reverzně transkriptázová polymerázová řetězová reakce. Předběžné výsledky ukazují na 100% shodu s tradiční histopatologií. Na druhé straně se nachází až 2× větší počet diseminací, zejména v lymfaticích a kostní dření, než s dosavadními běžnými standardními metodami. Výsledek je neradostně překvapivý – víc jak 40 % I.–II. stádií je již ve stadiu diseminace, tj. IV. stadium.
Jako názornou ukázku možných pochybení dovolíme si prezentovat některé vybrané konkrétní příklady.
Rizika a chyby spočívají jistě v menší míře i na samotných pacientkách, ale hlavně na medicíně – v zobrazovacích metodách, odčítání bioptické verifikace, v organizaci odběrů a vyšetření a taky v záludnosti tkání nádorů samotných. Ke snížení rizik a pochybení v časné diagnostice vede už dnes maximální pečlivost, důslednost, onkologická ostražitost a to všech účastněných, pacientek i zdravotníků. Samozřejmým předpokladem je racionální aplikace všech moderních metod a jejich adekvátní kombinování.
Zvyšování počtu diagnostikovaných nádorů ve stavu ca in situ přináší s sebou snížení pravděpodobnosti úrovně a růstu potencionálu invazity a metastázování. Výhledově lze počítat s možností snižování rizika omylů zapojením CT laserové mamografie, metody dynamicko optického zobrazení, pátrání po zbytkové chorobě a vyšetřování genomu – epigenomu.
V souhrnu chceme zdůraznit, že rizika a možnosti chyb a omylů v diagnostice karcinomu prsu existují i dnes, při moderních metodách, postupech lege artis, u erudovaných lékařů a na patřičně vybavených pracovištích. Zpoždění diagnózy může být osudným a proto je třeba i při dnešních sofistikovaných možnostech být stále ve střehu před hrozbou rizik a omylů.