REZIDUÁLNÍ CHOROBA PO NEADJUVANTNÍ CHEMOTERAPII - VÍME, JAK DÁL?

Neoadjuvantní terapie (NAT) je součástí standardní terapie u pacientek s lokálně pokročilým karcinomem prsu a stále častěji je indikována i u pacientek s časným karcinomem prsu. Patologická kompletní remise (pCR) je v současné době považována za prediktor dlouhodobého klinického benefitu - jako jsou bezpříznakové období a celkové přežití. Na základě společné analýzy 12 mezinárodních klinických neadjuvantních studií bylo spojení mezi pCR a dlouhodobým efektem terapie prokázáno nejvíce u nádoru triple negativních (TNBC) a HER2 pozitivních, hormon-receptor (SR) negativních, které byly léčeny trastuzumabem, dále u nádorů SR pozitivních s vysokým gradem (Cortazar). U pacientek, u kterých bylo dosaženo pCR, se pětileté přežití pohybuje ve většině studií nad 90 %. Naopak velmi špatná je prognóza pacientek, u kterých pCR dosaženo nebylo. Ty jsou ohroženy ve vysokém procentu recidivou onemocnění a naše léčebné možnosti především u skupiny pacientek TNBC jsou velmi limitované. Ale i u pacientek, u kterých bylo dosaženo pCR, se vyskytují recidivy onemocnění - rizikovým faktorem se jeví především mladší věk a vyšší TNM klasifikace - klinické stadium IIIB a IIIC (Chaundry M 2015 ), popř. velikost tumoru (Fei 2015). Jaké jsou naše možnosti především u pacientek s TNBC, u kterých nebylo dosaženo pCR? Lze vůbec v současné době využít některé ze standardních léčebných metod, kde je prokázán benefit u této tak prognosticky nepříznivé skupiny žen? Jaké jsou perspektivy? Heterogenní odpověď u TNBC na NACHT naznačuje, že příčinou nebude jenom rezistence, ale i rozdílné subtypy primárního TNBC, které mohou být spojeny s nízkou nebo naopak vysokou odpovědí na NACHT. Práce autorů z Vanderbiltova institutu ukazuje, že na základě Lehmanových 7 subtypů TNBC bylo dosaženo nejlepší odpovědi u nádorů subtypu basal-like 1 (52 %), naopak u subtypu basal-like 2 a luminálního androgenového receptoru bylo dosaženo nejnižší odpovědi (0 a 10 %) (Masuda H 2015). V současné době není standardní systémové terapie pro pacientky v TNBC, u kterých nebylo dosaženo pCR. Zatím jedinou možností, ke které se ve výjimečných situacích uchylujeme, je podání adjuvantní CHT většinou na bázi platinového derivátu. Klinické studie s adjuvantní CHT, které doposud proběhly, neprokázaly benefit z podání adjuvantní CHT - studie porovnávající režim CMF nebo ixabepilon vs. observace. Výjimkou je studie prezentovaná v San Antoniu 2015 - studie CREATE-X/JBCRG-04, která prokázala signifikantní rozdíl v parametru DFS i OS při mediánu pětiletého sledování vč. podskupiny pacientek s TNBC (Lee SJ). Dále probíhají klinické studie s metforminem vs. placebo (Goodwin P 2015). Čekáme na výsledky množství klinických studií podávajících metronomickou terapii v adjuvantním podání. Na výsledky těchto klinických studií si musíme ještě počkat.