Resekční metody v chirurgické léčbě maligních kostních nádorů u dětí a dospívajících.

Autoři ve svém sdělení uvádějí přehled resekčních výkonů typu „limb salvage surgery“ u primárních maligních kostních tumorů u dětí v historickém vývojovém přehledu na souboru 158 pacientů v období roku 1984 až 2002,ošetřených v rámci centra pro léčbu onkologických pacientů ve FN Praha - Motol.
V časové posloupnosti je patrný rozvoj rekonstrukčních operací, který jde v těsném sepětí s dynamikou změn v kvalitě léčebných protokolů chemoterapie a to vše v rámci komplexní léčby tumorů.Důležitým momentem je reakce tumoru na předoperační chemoterapii: „odpověď nádoru“. Je-li příznivá, lze provést záchovný výkon, samozřejmě v rámci onkologické radikality.
Při lokalizaci umoru v oblasti kolenního kloubu byla preferována resekční arthrodeza s náhradou odpovídajícím aloštěpem, fixovaným většinou vnitřní osteosynthezou. Tumorozní endoprotézy v dětském věku v této lokalitě nejsou prioritou. Je třeba zohlednit poměrně nízkou životnost endoprotézy ,je nutné uvažovat v delším časovém horizontu, neboť procento přežívajících pacientů roste , možnost opakovaných reimplantací je tímto reálná.Tím stoupá rizikovost těchto zákroků (možnost infektu, desintegrace kosti, snížení funkčnosti končetiny, psychická alterace z důvodů opakovaných operačních zákroků a omezení pohybové aktivity). Kvalitní resekční arthrodeza jako jednorázový výkon byť za cenu ztráty hybnosti v kolenním kloubu, tyto rizika nepřináší. Určitým řešením při nepostižení epifyzy v oblasti distálního femuru je provedení epifyseoresekce se zachováním hybnosti díky ponechání epifyzy s kombinací implantace aloštěpu Je nutné provést MRI vyšetření po skončení předoperační chemoterapie, které prokáže, že růstová ploténka byla barierou pro tumor. Autoři prezentují několik případů řešení touto cestou, včetně operativy v oblasti distální tibie. Čas ukáže vhodnost tohoto typu výkonu.
Faktem ovšem zůstává, že vývoj endoprotéz stále pokračuje a cesta tímto směrem není uzavřená, ale v současné době je stále preferován individuelní přístup. Přesto ve spolupráci s firmou Meditech-Beznoska byly vyvinuty individuelní bipolární TEP v oblasti kyčle z titanu, jejich modelace byla provedena na podkladě 3D CT vyšetření, k nahrazení resekátu byl použit individuelní aloštěp, dřík TEP byl zajištěný dvěma šrouby, povrch dříku byl leštěný. Zatím bylo použito u dvou pacientek ve věku 4 a 10 let.Stejná technologie byla použita při resekčním výkonu u osteosarkomu distálního femuru,kde byla aplikována kombinace individuální TEP a aloštěpu zatím u dvou pacientů s velmi dobrým,zatím však s 9 a 7 měsíčním intervalem od operace. U jednoho pacienta byla v rámci experimentu se záměrem urychlení osteokonduktivního procesu provedena spongializace aloštěpu a to formou návrtů s následným osazením trepanačních otvorů spongiozních autoštěpů.
Oblast náhrady proximálního konce humeru autoři používají vlastní autoštěp -fibulu.Úskalím jsou poměrně časné zlomeniny štěpu a to v oblastí úponu deltového svalu. Je presentováno řešení zesílením vlastního autoštěpu fibuly obložením dalším autoštěpem fibuly formou dlah, fixované tahovými šrouby.
V časovém období již tří let se toto řešení ukazuje průchodné a výsledky jsou slibné.
Nicméně závěrem je nutné zdůraznit, že řada výše uvedených metod stále patří do oblasti experimentální chirurgie a z jejich hodnocení je nutné počkat na delší časové období a stále mít na paměti přísně individuelní přístup ke každému jednotlivému případu.