Konference: 2010 15. ročník odborného sympózia na téma Onkologie v gynekologii a mammologii
Kategorie: Zhoubné nádory prsu
Téma: Chirurgie
Číslo abstraktu: 014
Autoři: MUDr. Otakar Kubala; MUDr. Jiří Prokop; MUDr. Petr Ostruszka; M. Mitták
V posledních desetiletích se v chirurgické léčbě karcinomu prsu prosadil méně radikální chirurgický přístup upřednostňující v indikovaných případech záchovné operace prsu s detekcí sentinelové uzliny. Díky zlepšení diagnostiky a zavedení screeningového programu se daří diagnostikovat častěji časná stadia karcinomu. Zásadním předpokladem léčebného úspěchu je úplné chirurgické odstranění nádoru. Případná residuální mikroskopická ložiska nádoru ponechaná v prsu zvyšují riziko lokálních recidiv, proto je indikována jejich re-excise. To však znamená další operační výkon, který zvyšuje náklady na léčbu prodloužením hospitalizace, zvýšením rizika infekčních ranných komplikací, zhoršuje kosmetický výsledek záchovných operací a může snížit důvěru pacientky ve způsob léčby. V případě nemožnosti zajištění čistých resekčních okrajů si často vyžádá doplňující mastektomii. Současně znamená i odklad následné adjuvantní léčby. I přes pečlivou předoperační i případnou peroperační diagnostiku se v různých sestavách uvádí počet reexcisí až do 60%. Indikací k reexcisi jsou pozitivní resekční okraje, velmi diskutovanou otázkou jsou rovněž tzv. ‚těsné okraje‘. Většinou je doporučován minimálně 2mm mikroskopicky čistý okraj jako tolerovatelný, je však mnoho prací doporučující širší resekční okraje. Problémem je metodika zpracování preparátů a přesné změření resekčních okrajů. I v případě dodržování resekčních zásad a v případě komplexní léčby se objevují lokální recidivy i s relativně dlouhým odstupem po primární operaci. Vzácně je popisován v ozářeném jizevnatém terénu výskyt jiných typů nádoru – např. angiosarkomu. V našem retrospektivně hodnoceném pětiletém souboru operací pro karcinom prsu jsme se zaměřili na reoperace, jejich typy a indikace k operačním revizím.
MATERIÁL A METODIKA
Na Chirurgické klinice FN Ostrava bylo v období
let 2003 – 2008 operováno 375 pacientů (4muži) pro karcinom prsu. V
materiálu jsme vybrali pacienty s pozitivními a těsnými resekčními
okraji (do 2mm), u kterých jsme indikovali reexcisi, či doplňující
mastektomii. Dále jsme hodnotili počet pacientů a typy výkonů po
tumorektomii převážně po stereotaktickém označení nehmatných a pod
USG CCB nediagnostikovatelných lézí. Hodnotili jsme i počet
reoperací pro pooperační komplikace hojení a nutnost doplňujících
disekcí axily ve druhé době pro pozitivitu sentinelové uzliny.
Současně jsme zjišťovali výskyt pozdních lokoregionálních
recidiv.
VÝSLEDKY
Pro pozitivitu resekčních okrajů jsme
reoperovali celkem 26x (7,1%). 19x jsme provedli mastektomii po
předchozí záchovné operaci, 6x jsme provedli záchovnou reoperaci,
1x pak reexcisi jizvy po mastektomii.
31x jsme reoperovali po předchozí diagnostické
tumorektomii nehmatných, či předoperačně spíše benigních lézí,
většinou po stereotaktickém označení. 22x byla provedena záchovná
operace, 9x doplňující mastektomie.
Pro pozitivitu sentinelové uzliny jsme 15x
následně ve druhé době provedli radikální disekci axily. 6x jsme
reoperovali časně pro sekundární hojení po primární operaci.
Celkem 15x jsem reoperovali pro pozdní
lokoregionální recidivu. Z toho 10 reoperací pro recidivu bylo z
dřívějšího období (1989 – 2002). Období od primární operace bylo u
těchto pacientů od jednoho do 14 let. 5 reoperací bylo primárně
operováno od r.2003 do r.2008 (recidiva v rozmezí od 1 do 2 let).
1x jsme zaznamenali vznik angiosarkomu v jizvě po mastektomii a po
ozáření. U této pacientky se objevil poprvé 6 let od mastektomie a
recidivuje úporně i po opakovaných excisích a reexcisích.
ZÁVĚR
Retrospektivním zhodnocením pětiletého souboru
pacientů operovaných s ca prsu se zaměřením na důvody a příčiny
reoperací jsme zjistili poměrně malé množství reoperací pro
pozitivitu resekčních okrajů i malé množství pozdních reexcisí pro
lokoregionální recidivu. Domníváme se, že to svědčí pro správně
indikovaný rozsah primární operace na základě co nejdokonalejšího
předoperačního stagingu a dostatečnou radikalitu primární operace.
Přitom dominujícím typem operace jsou záchovné operace s detekcí
sentinelové uzliny.
Datum přednesení příspěvku: 8. 1. 2010