Rehabilitace – nedílná součást léčby onkologicky nemocných

Výraz rehabilitace je odvozen od latinského slova „habilis“ – což značí zručný, vhodný a předpony „re“, která znamená opakování, návrat. Význam i náplň rehabilitace se postupně měnil, jako se měnila skladba nemocí a úrazů, u nichž se rehabilitace uplatňuje. Vždy však v pojmu rehabilitace byla zahrnuta i problematika sociální a pracovní.
Pohyb je jedním ze základních projevů života. Zlepšuje psychickou pohodu, pozitivně působí na změny funkčního a metabolického charakteru, urychluje hojení některých procesů a působí preventivně proti komplikacím.

Význam tělesné aktivity pro člověka :
1. význam preventivní
2. význam léčebný
3. význam duševní
4. význam sociální

Pohybový aparát může vykonávat v každé rovině dva pohyby.
Trojrozměrnost prostoru umožňuje tedy celkem šest základních pohybů :
·extense – flexe
·abdukce – addukce
·pronace – supinace

Ze šesti základních pohybů se skládá každá tělesná aktivita, bez které není možná žádná aktivita denního života (hygiena, oblékání, výživa, pití, dýchání, vyprazdňování), žádná lidská činnost (chůze, psaní, příprava jídla, řízení vozidel atd.).
Poruchy v této oblasti ukazují na mnohostrannost různých životních omezení. Není to záležitost pouze fyzického pohybu, ale zasáhne i psychiku člověka a jeho sociální vztahy. Poruchy hybnosti se týkají polohy, postoje, chůze nebo pohybové koordinace.

Rehabilitace pacientů s onkologickou diagnózou:
Pacienti s onkologickou diagnózou mají v dnešní době díky větší dostupnosti vyšetřovacích metod, časnější a přesnější diagnóze, širokému spektru onkologické terapie a rozsáhlým preventivním programům vyšší procento pětiletého přežití. Donedávna nebyli považováni za vhodné kandidáty pro rehabilitační péči, ať již byla choroba považována za vyléčenou nebo v progresi. Rehabilitační péče v naší republice byla vzhledem ke špatné a nejisté prognóze odsouzena na okraj zájmu, maximálně s následnou intervencí v oblasti ortotiky, protetiky a adaptačního vybavení. Některým pacientům se dostalo rehabilitační péče pouze v akutní a časné pooperační fázi terapie. Rehabilitace by měla být zahájena co nejdříve při stanovení diagnózy a měla by pokračovat ve všech fázích léčby. Program a přístupy jsou závislé na postižené anatomické oblasti, stádiu onemocnění, onkologické léčbě a jejich vedlejších efektech, věku pacienta, prognóze, psychickém stavu, sociálním zázemí. Cílem rehabilitace je maximální zlepšení kvality života, soběstačnosti a nezávislosti a návrat do normálního života s minimálním omezením. Základem adekvátní péče je týmová spolupráce s dalšími obory – onkologem, radioterapeutem, neurologem, psychiatrem, ortopedem.
Rehabilitace u onkologických pacientů má svá specifika a kontraindikace, ale v zásadě je přístup obdobný jako u ostatních nemocných. Rehabilitační program je častěji přerušován z důvodu plánované chemoterapie, radioterapie, imunoterapie či některými specifickými komplikacemi, jako jsou časté infekce, polyneuropatie po chemoterapii nebo metastatický rozsev.

Poloha nemocného :
aktivní- zdravý člověk, popř. nemocný s méně závažným onemocněním aktivně mění svou polohu sám bez pomoci nebo podpory. Změna polohy není ničím omezena. Může se otočit, posadit, pohybovat se.
pasivní- typická pro ochrnuté nemocné a v bezvědomí. Nemocný si nemůže sám určit v jaké poloze chce ležet, nemůže polohu sám měnit.
vynucená – úlevová poloha - je zvláštní druh aktivní polohy. Nemocný ji vyhledává úzkostlivě zachovává, neboť mu vyhovuje. Má menší bolesti, lépe se mu dýchá, nekašle atd.
Nejznámější vynucené polohy :
Poloha vzpřímená – ortopnoická - pacient sedí na lůžku, dolní končetiny spouští z lůžka, někdy i lůžko opouští, zaujímá polohu vsedě nebo ve stoje, mírně v předklonu,
rukama se přitom opírá o podložku. Poloha je typická u bronchiálního astmatu. Význam spočívá ve zvýšení vitální kapacity plic, zlepšení plicní ventilace a zapojení pomocných dýchacích svalů.
Poloha na boku – častá u nemocných s plícním onemocněním, jako je suchý zánět pohrudnice, po plícních operacích a při poranění žeber.
Poloha na břiše – u nemocných s chorobami v dutině břišní v bolestivém stádiu vředové choroby žaludku a duodena.
Na změnu nebo ztrátu pohybové aktivity reagují všechny orgánové systémy :
Muskuloskeletální, kardiovaskulární, respirační, endokrinní, zažívací a močový, kožní, psychický.
Formy aplikovaných cvičení v onkologii dělíme na :
a)pasivní cvičení – cílem je prevence kontraktur udržením normálního rozpětí hybnosti kloubů , prováděné fyzioterapeutem nebo zaškolenou sestrou
b) aktivní cvičení s asistencí terapeuta
c) aktivní cvičení bez pomoci a bez odporu
d) aktivní cvičení proti odporu – cílem je zvýšení svalové síly
e) strečinkové cvičení – cílem je obnova normálního rozpětí kloubní pohyblivosti pomocí pasivního nebo aktivního pohybu větší intenzity tam, kde je omezení způsobeno ztrátou elasticity měkkých tkání
f) funkční cvičení – provádí se na lůžku s použitím různých pomůcek
g) speciální cvičení– např.dechová cvičení
h) aerobní cvičení – ideální formou je hydrokynezioterapie v bazénu nebo lehké odporové cvičení na rotopedu.

Rehabilitace nemocných s plicními tumory:
Bronchogenní karcinom patří k nejčastějším zhoubným nádorům a jeho prognóza zůstává obecně špatná (pětileté přežití méně než 10% pacientů). Trvalé vyléčení je možné pouze u případů s časnou detekcí a ve stádiu, kdy je možná radikální chirurgická
léčba, přičemž přibližně 75% pacientů již v době stanovení diagnózy nemá tumor operabilní. Rehabilitační péče u těchto pacientů bývá komplikovaná, protože plícní karcinom je spojen se značnou únavou, recidivujícími respiračními infekty, častými neurologickými komplikacemi, které stav ještě zhoršují. Plícní karcinom často metastazuje do kostí a CNS.
Rehabilitační cíle jsou zaměřeny na:
a) prevenci plícní nedostatečnosti a zánětu v dýchacích cestách
b) zlepšení ventilačních parametrů
c) udržení pohyblivosti hrudníku se správnou funkcí lopatky
d) snížení bronchiální obstrukce, zlepšení průchodnosti dýchacích cest
e) zvýšení fyzické kondice
f) dosažení a udržení optimálního pocitu zdraví po radiaci a chirurgických výkonech - tj. plícní resekci, lobektomii, pneumoektomii, torakotomii
Základem úspěšné rehabilitace je monitorování bolesti a aplikace analgetik před rehabilitačním programem.

Zvláštní hlediska rehabilitace starých lidí :
Pro nemocné staré lidi je charakteristická polymorbidita. Nezřídka se uplatňuje tzv.sumační efekt , kdy jedna choroba má za následek řetězovitý vznik dalších nemocí.
K atypickému průběhu nemocí ve stáří patří sklon k chronicitě , případně invalidizaci.
Podle studií trpí téměř 90% osob starších 75 let alespoň jednou chronickou nemocí.
Kromě somatických nemocí dochází ve stáří častěji k poruchám chování , úzkostem a depresím , k rozvoji demence.
Při rehabilitaci starých lidí je třeba myslet na některá specifika :
Je nutné počítat s obecně sníženou výkonností kardiorespiračního a lokomočního systému.
Imobilizace na lůžku rychle dekompenzuje pacienta po psychické i somatické stránce.

Při imobilizaci je tendence vaziva k rychlejšímu vzniku kontraktur a kosterního svalstva a ke vzniku atrofií. Nemění-li se poloha pacienta, je tendence ke vzniku dekubitů často již v průběhu několika hodin.
Spolupráce s pacientem je mnohdy snížená poruchou sluchu a zraku. Nácvik stoje a chůze je komplikován poruchami rovnováhy. Spolupráce často vázne pro bolest nebo psychickou alteraci. Významnou překážkou při provádění rehabilitační léčby a při dosažení plné soběstačnosti může být i močová inkontinence. V některých případech je zbytečně zaváděna nebo dlouho ponecháván permanentní močový katetr. Je možno provést nácvik v ovládání měchýře v kratších intervalech nebo využít pomůcky, např. pleny.
Před zahájením rehabilitace je vhodné zhodnotit stav motoriky a psychiky pacienta. Zjistíme, zda je schopen spolupracovat a zvládne plánovanou zátěž. Vždy musíme vysvětlit cíle rehabilitace a požadavky, které na něj budeme klást .Je třeba respektovat snadnější unavitelnost nemocného. Při nácviku chůze a soběstačnosti volíme takový způsob, který vyžaduje co nejméně energie.
Rehabilitační péče je prováděna ambulantně nebo za hospitalizace, formou lázeňské péče a také prostřednictvím rekondičních pobytů dobrovolných sdružení pacientů.
Hlavním cílem rehabilitačních zájmů a intervencí u všech onkologických pacientů je Pomoc při monitoraci bolesti, terapie lymfedému, maximální obnovení a uchování funkcí v oblasti pohybového systému, edukace a psychická podpora v plánování a prioritách životních aktivit k zajištění optimální kvality života.
Je třeba mít na paměti, že každá fyzická i psychosociální rehabilitace se míjí účinkem, pokud není poskytována s pochopením, jemností a soucitem.

Literatura:

1. Votava, J.: Základy rehabilitace, 1.LF UK Praha 1997, str. 5, 6, 136.<<br />
2. Trávníčková - Kittlerová, O., Hradil, V.: Rehabilitace pacientů s onkologickou diagnózou nakl. Triton s.r.o. Praha 2004, str. 9, 10, 31, 56, 57.
   
3. Haškovcová, H.: Manuálek sociální gerontologie, NCONZO Brno 2002, str. 29.