RECIDIVUJÍCÍ DĚLOŽNÍ NÁDOR Z HLADKÉ SVALOVINY NEJISTÉHO MALIGNÍHO POTENCIÁLU (STUMP) – KAZUISTIKA

Východiska:

Pokud nádor dělohy nesplňuje kritéria pro benigní ani maligní variantu, je hodnocen jako nádor z hladké svaloviny nejistého maligního potenciálu (STUMP). K určení maligního potenciálu nádorů z hladké svaloviny slouží posouzení mitotické aktivity buněk, nekróz a počtu mitóz. Pro histopatologickou diagnostiku jsou nutné přesné klinické údaje – zvláště s ohledem na farmakologickou léčbu. Relapsy tohoto onemocnění nejsou časté, mohou nastat až po delším disease-free intervalu. Při vzdáleném metastazování bývají, podobně jako u leiomyosarkomů, nejčastěji postiženým orgánem plíce. Ve skupině benigních leiomyomů můžeme vyčlenit ne zcela typické růstové varianty (níže zmíněné) – intravaskulární leiomyomatózu a benigní metastazující leiomyom, vyskytující se u žen, které mají v anamnéze hysterektomii pro myom.

Popis případu:

Prezentujeme kazuistiku 40leté pacientky s diagnostikovaným STUMP po provedení simplexní abdominální hysterektomie (5/ 2011). 12/ 2012 zjištěn relaps – objemný tumor břicha a malé pánve s útlakem pravého ureteru a hydronefrózou, plicní MTS ložiska. Bioptický nález odpovídá recidivě hladkosvalového tumoru v rámci intravaskulární leiomyomatózy. Biologické chování hodnoceno jako nejisté. Indikována hormonální terapie, aplikována 1 dávka GnRHA. Následně vzhledem k opakovaným atakám krvácení indikována laparotomická revize – nález objemného silně vaskularizovaného tumoru s intravaskulárním šířením (což odpovídá následnému histologickému nálezu), adherujícího k ilickým cévám, komprimujícího ureter. Provedena exstirpace tumoru, ligatura a. iliaca interna l. dx., nutná resekce ureteru. Histologie popisuje struktury tzv. metastazujícího leiomyomu, dále popsána intravaskulární leiomyomatóza, nejsou splněna kritéria pro malignitu. Ale vzhledem k tomu, že počet mitóz může být významně redukován nasazenou hormonoterapií, hodnotíme přesto nález jako recidivu STUMP. Vzhledem k pozitivitě hormonálních receptorů a nálezu na plicích indikována adjuvantní léčba inhibitory aromatázy. Pacientka dále dispenzarizována – dle kontrolního CT hrudníku po 6 měsících od operace došlo k výrazné regresi plicních MTS (80 %). Lokálně nad poševním pahýlem přetrvávají v.s. pouze pooperační změny – tento nález bez další progrese při kontrolním CT břicha 6 a 11 měsíců od operace. Trvá nutnost sledování na urologické ambulanci, vzhledem k pravostranné hydronefroze.

Závěr:

Léčba STUMP je stejná jako u leiomyomů – tedy chirurgická. Vzhledem k nejistému biologickému chování je nutná pečlivá dispenzarizace a včasná léčba recidiv.