Konference: 2012 XXXVI. Brněnské onkologické dny a XXVI. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Zhoubné nádory plic a průdušek
Téma: 13. Nádory plic a průdušek
Číslo abstraktu: 111
Autoři: MUDr. Ondřej Fiala; prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc.; prof. MUDr. Jindřich Fínek, Ph.D.; MUDr. Jana Krejčí; MUDr. Jan Říčař; Mgr. Zbyněk Bortlíček; RNDr. Marek Minárik, Ph.D.
Úvod
Erlotinib je nízkomolekulární inhibitor tyrozinkinázy receptoru pro epidermální růstový faktor. V klinické praxi je užíván pro léčbu pokročilých stadií NSCLC. Papulopustulozní exantém (rash) je nejčastějším projevem kožní toxicity erlotinibu. Vyskytuje se zhruba u dvou třetin pacietů a jeho výskyt je asociován s dobrou léčebnou odpovědí. Při hledání prediktorů léčby erlotinibem bylo dosaženo dobrých výsledků zejména na poli molekulárně-genetickém, sem patří zejména mutace genů EGFR a KRAS, pacienti nesoucí tyto mutace však představují pouze minoritní část všech léčených. Pacienti nesoucí wild-type EGFR a wild-type KRAS geny představují cca 80 % pacientů, u těchto pacientů dosud není k dispozici prediktor vhodný k užití v klinické praxi.
Cíl
Cílem analýzy bylo zhodnocení výskytu rash jako prediktoru účinku léčby erlotinibem u pacientů nesoucích wild-type EGFR a wild-type KRAS geny a dále zhodnocení možnosti jeho využití v klinické praxi.
Metodika
Soubor má celkem 184 geneticky vyšetřených pacientů s NSCLC, nesoucích wild-type EGFR a wild-type KRAS geny. Jednalo se o pacienty s pokročilým stadiem onemocnění (IIIB, IV), kteří byli léčeni erlotinibem. Bylo provedeno srovnání nejlepší dosažené léčebné odpovědi (ORR), přežití bez progrese (PFS) a celkového přežití (OS) u dvou skupin pacientů. První skupinu představovali pacienti, u kterých byl během léčby erlotinibem zaznamenán rash (n=92) a druhou skupinu představovali pacienti, u kterých rash zaznamenán nebyl (n=92). S cílem zhodnocení významu rash pro klinickou praxi byla provedena land-mark analýza skupiny pacientů, u kterých byl zaznamenán rash do 1 měsíce od začátku léčby. Z této analýzy byli vyřazeni pacienti, u kterých byla doložena progrese do 1 měsíce od začátku léčby. Podle uvedených kriterií bylo provedeno srovnání PFS a OS (po 1 měsíci léčby) u pacientů s rash (n=65) a bez něho (n=59). Srovnání ORR bylo provedeno pomocí Fischerova exaktního testu, přežití pacientů bylo hodnoceno metodikou podle Kaplana-Meiera a srovnání přežití bylo provedeno log-rank testem.
Výsledky
Medián PFS u pacientů s rash byl 3,0 vs. 1,2 u pacietů bez rash (p<0,001), medián OS u pacientů s rash byl 13,9 vs. 5,8 u pacietů bez rash (p<0,001). U pacientů s rash bylo dosaženo 2 CR, 14 PR, 48 SD, 23 PD vs. 0 CR, 3 PR, 29 SD, 53 PD u pacietů bez rash (p<0,001). Medián PFS po 1 měsíci léčby (resp. po 1. kontrole) u pacientů s rash byl 2,9 vs. 1,1 u pacietů bez rash (p=0,027), medián OS u pacientů s rash byl 13,8 vs. 9,9 u pacietů bez rash (p=0,082).
Závěr
Výsledky provedené analýzy ukazují výrazně lepší benefit z léčby elotinibem u pacientů, u kterých dojde během této léčby k rozvoji rash, statisticky signifikantní rozdíl byl prokázán v PFS, OS i ORR. Analýza přežití po 1 měsíci léčby podle výskytu rash (nezahrnuti pacienti s doloženou progresí během 1. Měsíce léčby) ukázala nízký benefit z léčby u pacientů, u kterých nedošlo k rozvoji rash během 1. měsíce léčby, statisticky signifikantní rozdíl byl zjištěn pro PFS, u OS byl dobře patrný trend.
Datum přednesení příspěvku: 21. 4. 2012