Radioterapie ve vyšším věku.

Prognózování na základě demografických dat ukazuje na populační přírůstky v roce 2010 a 2020 o 9% a 12% proti stavu z roku 1990, ale zvýšení incidence nádorů se předpokládá o 32% a 60% ve stejných obdobích.
Stáří je charakterizováno snížením funkčních homeostatických rezerv, starší pacienti mají odlišné preference, dávají přednost maximálnímu funkčnímu stavu a kvalitě života. Vyšší věk může být provázen geriatrickými syndromy. Geriatrické syndromy mají komplexní povahu se složkou somatickou, psychickou i sociální. Vyšší věku může být spojen s polymorbiditou a koprevalencí různých chorob, poruchou paměti, zhoršeným nutričním stavem, sníženou kvalitou života, limitovanou life expectancy a zhoršeným sociálním pohodlím.
Odhad a porozumění interakcím mezi komorbiditami, nádorem a jeho léčbou je velkou výzvou pro onkology a lze očekávat vznik onkogeriatrických týmů.
Pacienti vyššího věku nebývají zařazováni do klinických pokusů buď proto, že vylučujícím faktorem je věk, komorbidity, není záruka compliance, není podpora v rodině nebo je snížená pravděpodobnost dlouhodobého přežití. Existuje velmi málo randomizovaných klinických pokusů u pacientů nad 70 let a data jsou pouze odvozována z interních analýz. Retrospektivní studie jsou zatíženy známými chybami.
Na základě metaanalýzy 30 klinických pokusů na toto téma je možno konstatovat, že věk není signifikantním prediktorem pro odpověď na terapii ani pro toleranci.
Radikální radioterapie je možná v případě, že pacient má dobrou funkční rezervu, s nabídnutou léčbou souhlasí a identifikuje se jak s předpokládanou odpovědí na léčbu a vedlejšími efekty, má dobré sociální zázemí a nejsou přítomny život ohrožující komorbidity nebo plně vyjádřené geriatrické syndromy. Nevhodná je konkomitantní chemoradioterapie pro zvýšené nároky na reparaci, která je ve vyšším věku signifikantně snížená. Frakcionační schéma je většinou u radikální léčby standardní.
Paliativní léčba radioterapií je vhodná u symptomatických pacientů vyššího věku, u které je vysoká pravděpodobnost zlepšení kvality života, např. ústup dušnosti, bolestí, krvácení, nitrolební hypertenze apod. Frakcionační schéma je přizpůsobováno konkrétní situaci, obecně jsou vhodná hypofrakcionační schémata, případně jednorázové ozáření. Onkolog by měl umět rozlišit, zda determinujícím faktorem ovlivňujícím pacientovu kvalitu života bude nádor nebo komorbidita.
Před prediktivní onkologií stojí řada úkolů a otázek a jednou z nich je predikování tolerance onkologické intervence u pacientů ve vyšším věku.