Radioterapie v léčbě nádorů neznámé primární lokalizace.

Nádory neznámé primární lokalizace jsou definovány jako histologicky ověřené metastatické maligní tumory, u kterých není v době diagnózy identifikována primární lokalizace. Jde o heterogenní skupinu onemocnění s obecně špatnou prognózou – medián přežití se pohybuje podle literárních údajů mezi 6-9 měsíci. Vyskytují se v 5-10% všech diagnostikovaných malignit, na základě údajů ÚZIS je diagnóza C80 jako příčina úmrtí hlášena v ČR u 1% zemřelých na nádorové onemocnění. Vyskytují se stejně často u mužů, jako u žen, a to nejčastěji v šesté dekádě života.
Prognostické faktory zahrnují celkový stav pacienta, rozsah onemocnění (horší prognóza při postižení jater nebo mnohočetném orgánovém postižení), histologický typ nádoru a pohlaví (horší prognóza u mužů).
Nejčastějšími histologickými typy jsou špatně diferencovaný maligní nádor (bližší charakteristiku určí vždy až podrobnější imunohistochemické vyšetření), dobře a středně diferencovaný adenokarcinom, spinocelulární karcinom a nízce diferencovaný karcinom.
Volba léčebné strategie závisí zejména na celkovém stavu pacienta, rozsahu onemocnění a histologickém typu. Pokud se podaří identifikovat primární tumor (asi u jedné třetiny pacientů), je indikována léčba dle protokolu pro příslušnou diagnózu. Při solitárním postižení je v popředí lokální léčba – chirurgie a radioterapie, chemoterapie bývá zařazována jako „adjuvantní“ léčba. Při mnohočetném postižení je nosnou metodou systémová léčba – chemoterapie, u některých typů nádorů i hormonoterapie, radioterapie je indikována nejčastěji s paliativním či analgetickým záměrem. Podpůrná a symptomatická terapie se určuje podle aktuálního stavu pacienta.
Radioterapií je léčena poměrně velká část pacientů s nádory neznámé primární lokalizace. Indikace radioterapie jsou různé: nejčastěji paliativní léčba kostních, uzlinových a mozkových metastáz, pooperačně nebo adjuvantně jsou ozařováni pacienti po uzlinových disekcích, méně často je pak radioterapie indikována jako kurativní léčebná metoda (samostatně nebo v kombinaci s chemoterapií) při uzlinovém krčním postižení s předpokládaným origem v ORL oblasti. Plánování, technika radioterapie, frakcionace i celková výše aplikované dávky se obvykle neliší od léčby pacientů se známou primární lokalizací tumoru a stejným rozsahem onemocnění.
Rozhodnutí, zda vůbec bude zařazena protinádorová léčba a volba optimální metody nebo jejich kombinací, by mělo vycházet z očekávaného benefitu léčby pro pacienta. Léčba nádorů s neznámou primární lokalizací proto vyžaduje multidisciplinární přístup.