Konference: 2006 11. ročník odborného sympózia na téma Onkologie v gynekologii a mammologii
Kategorie: Zhoubné gynekologické nádory
Téma: Kontraverze v diagnostice a léčbě karcinomu vulvy a vaginy, standardní postupy vs. nestandardní. II.Blok: Chirurgie a RT v léčbě ca vulvy a vaginy
Číslo abstraktu: 036
Autoři: prof. MUDr. Jiří Petera, Ph.D.; Ing. Milan Zouhar; David Kadečka
Úvod:
Radioterapie hraje v léčbě karcinomu vulvy důležitou roli. Může být indikována jako pooperační po vulvectomii a lymfadenectomii, jako radikální u inoperabilních pacientek nebo jako předoperační. Obvykle je v současné době kombinována s chemoterapií ve formě konkomitantní chemoradioterapie.
Cílový objem zaujímá mons pubis, labia majora, labia minora, klitoris, Barholiniho žlázy a spádové lymfatické uzliny. Lymfatická drenáž vulvy, včetně distální třetiny vaginy, směřuje do mediální skupiny povrchních inguinálních uzlin a poté do hlobokých inguinofemorálních a zevních ilických uzlin. Cílový objem pro radioterapii je značně komplexní. Standardní ozařovací techniky jsou založeny na použití předozadních polí o různé velikosti a váze a jejich kombinaci s elektronovými svazky.
Radioterapie s modulovanou intenzitou (IMRT) využívá rozdělení svazku záření na jednotlivé paprsky s různou intenzitou. Možnost optimální manipulace s intenzitou individuálních paprsků (beamlets) umožňuje zvýšenou kontrolu fluence svazku záření a dosažení požadované dávkové distribuce. Atributem IMRT je inverzní plánování. Radiační onkolog předepíše ideální dávky záření pro tumor a dávkové limity pro okolní zdravé tkáně. Plánovací systém optimalizuje ozařovací plán tak, aby byly tyto požadavky splněny. IMRT prokázala svou superioritu v porovnání s konvenční radioterapii v řadě klinických situací, jako je karcinom prostaty, meningeomy, či nádory ORL oblasti. Zatím však nebyly testovány její možnosti v radioterapii karcinomu vulvy.
Cílem naší studie bylo porovnání IMRT a konvenčních plánů pro pooperační a radikální radioterapii karcinomu vulvy.
Materiál a metoda:
Byly modelovány 2 klinické situace:
a) radikální radioterapie vulvy, inguinofemorálních a pánevních uzlin
b) pooperační ozáření vulvy a inguinofemorálních uzlin do dávky 50 Gy
a) Pro radikální radioterapii karcinomu vulvy s postižením regionálních technik byla zvolena jako příklad konvenční radioterapie technika ozáření předním velkým fotonovým polem, doplněným na oblast pánevních uzlin menším zadním polem a 2 elektronovými poli na inguinofemorální uzliny, s využitím bloku na vystínění rekta. Předepsaná dávka byla 25 x 2
Gy. S touto technikou byl porovnán IMRT plán s 6 poli. V další fázi se při konvenčním postupu provádí doplnění dávky na vulvu a postižené uzliny. Byť IMRT nabízí možnost integrovaného boostu, tak v tomto případě byla tato možnost zamítnuta jako nereálná vzhledem k riziku neúnosné akutní reakce v oblasti vulvy a třísel.
Porovnání plánů bylo provedeno na základě dose volume histiogramů (DVH) pro PTV, rektum a močový měchýř.
b) Ve druhé situaci byl porovnán konveční plán sestávající z 2 předozadních nestejně velkých fotonových polí doplněných elektronovými poli na inguinofemorální uzliny a IMRT plán se 6 poli.
Předepsaná dávka byla 25 x 2 Gy. Porovnání plánů bylo provedeno pomocí DVH pro PTV, rektum a močový měchýř.
Výsledky:
V obou případech IMRT technika resultovala v signifikantně lepší pokrytí PTV a šetření rekta. Dávky na močový měchýř byly srovnatelné. Technika IMRT použitá v naší studii nebyla optimální v důsledku limitací našeho multileaf kolimátoru, který neumožnil použít dostatečně velká přední pole.
Závěr:
Naše studie ukazuje, že IMRT v radioterapii karcinomu vulvy si zaslouží další testování jak dozimetrické tak posléze klinické. Důsledná kontrola in vivo dozimetrií je podmínkou klinické aplikace.
Radioterapie hraje v léčbě karcinomu vulvy důležitou roli. Může být indikována jako pooperační po vulvectomii a lymfadenectomii, jako radikální u inoperabilních pacientek nebo jako předoperační. Obvykle je v současné době kombinována s chemoterapií ve formě konkomitantní chemoradioterapie.
Cílový objem zaujímá mons pubis, labia majora, labia minora, klitoris, Barholiniho žlázy a spádové lymfatické uzliny. Lymfatická drenáž vulvy, včetně distální třetiny vaginy, směřuje do mediální skupiny povrchních inguinálních uzlin a poté do hlobokých inguinofemorálních a zevních ilických uzlin. Cílový objem pro radioterapii je značně komplexní. Standardní ozařovací techniky jsou založeny na použití předozadních polí o různé velikosti a váze a jejich kombinaci s elektronovými svazky.
Radioterapie s modulovanou intenzitou (IMRT) využívá rozdělení svazku záření na jednotlivé paprsky s různou intenzitou. Možnost optimální manipulace s intenzitou individuálních paprsků (beamlets) umožňuje zvýšenou kontrolu fluence svazku záření a dosažení požadované dávkové distribuce. Atributem IMRT je inverzní plánování. Radiační onkolog předepíše ideální dávky záření pro tumor a dávkové limity pro okolní zdravé tkáně. Plánovací systém optimalizuje ozařovací plán tak, aby byly tyto požadavky splněny. IMRT prokázala svou superioritu v porovnání s konvenční radioterapii v řadě klinických situací, jako je karcinom prostaty, meningeomy, či nádory ORL oblasti. Zatím však nebyly testovány její možnosti v radioterapii karcinomu vulvy.
Cílem naší studie bylo porovnání IMRT a konvenčních plánů pro pooperační a radikální radioterapii karcinomu vulvy.
Materiál a metoda:
Byly modelovány 2 klinické situace:
a) radikální radioterapie vulvy, inguinofemorálních a pánevních uzlin
b) pooperační ozáření vulvy a inguinofemorálních uzlin do dávky 50 Gy
a) Pro radikální radioterapii karcinomu vulvy s postižením regionálních technik byla zvolena jako příklad konvenční radioterapie technika ozáření předním velkým fotonovým polem, doplněným na oblast pánevních uzlin menším zadním polem a 2 elektronovými poli na inguinofemorální uzliny, s využitím bloku na vystínění rekta. Předepsaná dávka byla 25 x 2
Gy. S touto technikou byl porovnán IMRT plán s 6 poli. V další fázi se při konvenčním postupu provádí doplnění dávky na vulvu a postižené uzliny. Byť IMRT nabízí možnost integrovaného boostu, tak v tomto případě byla tato možnost zamítnuta jako nereálná vzhledem k riziku neúnosné akutní reakce v oblasti vulvy a třísel.
Porovnání plánů bylo provedeno na základě dose volume histiogramů (DVH) pro PTV, rektum a močový měchýř.
b) Ve druhé situaci byl porovnán konveční plán sestávající z 2 předozadních nestejně velkých fotonových polí doplněných elektronovými poli na inguinofemorální uzliny a IMRT plán se 6 poli.
Předepsaná dávka byla 25 x 2 Gy. Porovnání plánů bylo provedeno pomocí DVH pro PTV, rektum a močový měchýř.
Výsledky:
V obou případech IMRT technika resultovala v signifikantně lepší pokrytí PTV a šetření rekta. Dávky na močový měchýř byly srovnatelné. Technika IMRT použitá v naší studii nebyla optimální v důsledku limitací našeho multileaf kolimátoru, který neumožnil použít dostatečně velká přední pole.
Závěr:
Naše studie ukazuje, že IMRT v radioterapii karcinomu vulvy si zaslouží další testování jak dozimetrické tak posléze klinické. Důsledná kontrola in vivo dozimetrií je podmínkou klinické aplikace.
Datum přednesení příspěvku: 7. 1. 2006
