RADIOTERAPIE KARCINOMU PANKREATU

Východisko:

Radioterapie má své místo v neoadjuvantní, adjuvantní i paliativní léčebné strategii léčby nádorů exokrinního pankreatu. Anatomická lokalizace, blízkost radiosenzitivních struktur, relativní radiorezistence adenokarcinomu a obava z toxicity i za použití moderních technik radioterapie limituje možnosti eskalace dávky na oblast tumoru (nebo lůžka) a spádových lymfatických oblastí. Doporučované dávky záření se udávají v rozmezí 45–60 Gy standardní frakcionací nebo jejich ekvivalentech při jiné frakcionaci. Nicméně již minimální doporučená dávka 45 Gy se prakticky rovná toleranční dávce tenkého střeva (45–55 Gy). Kombinace s CHT (5-FU, gemcitabin) potencuje cytotoxický efekt radioterapie a postihuje případné okultní metastázy; úměrně tomu se však zvyšuje toxicita léčby. Zajímavou možností, jak se vyhnout radiosenzitivním orgánům a navýšit dávku do oblasti lůžka tumoru, představuje intraoperační radioterapie (IORT) – tato modalita není běžně dostupná.

Cíl:

Sdělení je přehledem možností využití radioterapie v léčbě karcinomů exokrinního pankreatu. Neoadjuvantní chemoradioterapie může zvýšit míru resekability (hlavně u hraničně operabilních tumorů), dosud ale nebyl prokázán vliv na celkové přežití. V ČR nepatří mezi standardní postupy. Adjuvantní terapie – od 70. let minulého století byla otázka adjuvantní léčby intenzivně studována, závěry jsou ale kontroverzní a postavení RT zůstává spíše nejasné. Lokálně pokročilé, inoperabilní onemocnění – u pacientů v celkově dobrém stavu se individuálně zvažuje radioterapie s cílem prodloužení přežití a odstranění algických syndromů. Vyléčení zářením však není možné ani při použití speciálních technik radioterapie (IMRT, VMAT, radiochirurgie X-nožem či CyberKnife, protony). Zpravidla se kombinuje s konkomitantní chemoterapií (5-FU, event. gemcitabin ve studiích). Metastatické onemocnění – při algickém syndromu lze zvážit paliativní ozáření pankreatu – s výhodou lze volit akcelerovaný režim nebo hypofrakcionaci. Radioterapii lze užít při paliaci symptomatických kostních či jiných vzdálených metastatických lézí – zvažuje se individuálně.

Závěr:

Karcinomy vycházející z exokrinní části slinivky břišní představují pro svou narůstající incidenci, neklesající mortalitu a rezistenci k onkologické léčbě závažný medicínský problém. Jedná se o jedny z nejzhoubnějších nádorů vůbec. I přes veškerý pokrok v onkologii není v současnosti k dispozici léčba, která by radikálně změnila prognózu nemocných.