Psychoonkologie v produktivním věku pacientů

Poznatky z praxe

Onkologické onemocnění představuje nejen velkou zátěž tělesnou, ale i nápor na psychiku nemocného, jeho rodiny, přátel a v produktivním věku i jeho spolupracovníků. Podle literatury, i více než dvacetiletých zkušeností MUDr. Henriety Tondlové v ambulanci onkologa, i u lůžka nemocných v Institutu onkologie a rehabilitace na Pleši, až 50% nemocných trpí depresí, úzkostnými stavy, poruchami sebehodnocení, sebeobviňováním. U pacientů v produktivním věku je v popředí existencionální frustrace, zejména u nemocných v prestižních profesích.

Tvůrčí hodnoty se přesunou do prožitkových a zde je namnoze prázdný prostor, kdy nemocný potřebuje nejvíce pomoci. V období sdělení takto závažné diagnózy se osvědčila včasná intervence psychiatra, psychologa, event. spirituální pomoc. (Frankl 1)

Se snižující se věkovou hranicí, vysokým počtem vyléčených pacientů, nutně nastává otázka, co dále. Nelze mít na mysli jen samotnou nemoc, ale i důsledky profesionální, existencionální, které v období produktivního věku prohlubují depresi a poruchy sebehodnocení.

U řady z nich již není indikován invalidní důchod, do starobního daleko, a schopnosti a často také chuť do života jsou u pacienta blokovány. A zde je další zdroj depresí - nemožnost pracovního uplatnění.

Adaptací na onkologické onemocnění se MUDr. Tondlová ve spolupráci s předními onkology (MUDr. Aschermannová) zabývá řadu let. Díky grantu Ligy proti rakovině byla zpracována studie o adaptaci nemocných rakovinou podle profesně ekonomických skupin již v roce 2003. V posledních dvou letech se rozvinula práce na této problematice též v rámci s Amelie o.s..

Díky pochopení vedení a revizního lékaře byla publikována v r. 2003 v Praktickém lékaři tato problematika. Nadále je nutná spolupráce s revizními lékaři a Ministerstvem práce a sociálních věcí. Také individuální přístup ke každému pacientovi. (Tondlová, Velas, r. 6, 1996)

Pomocí psychoterapie, především logoterapie (Frankl 1, Tavel 5), kde je člověk chápán jako více dimenzionální bytost, není moralistická, a to proto, že smysl života nemůže být předepsán, musí být nalezen, se snažíme splnit svou úlohu při jeho nacházení (Lukasu E. [4], aby nedocházelo k event. lékové interakci Krombolz. R [3]). Podle potřeby jsou nasazována psychofarmaka, po předchozím komplexním vyšetření v naší ambulanci.

Malá kasuistika

Je tomu 10 let, kdy byla hospitalizovaná v ÚOP na Pleši zdravotní sestra (45 let), těžce nemocná. Byla vyrovnaná s nemocí, a proto jsem jí požádala o vylíčení aktuálního psychického stavu. A teď: „Člověk se musí dostat do takové sounáležitosti s chorobou, aby ho neponižovala, ani neochromovala, tím mohu ovlivnit okolí, že přijímám to, co je a najít tak smysl života." Toto je fáze postojová - a přece stojí za to, říci životu ano. (Frankl)

Občanské sdružení Amelie

Psychosociální pomoc pro onkologicky a jinak dlouhodobě nemocné a jejich blízké v Praze, na Olomoucku a ve Středočeském kraji.

Činnost Amelie navazuje mimo jiné na závěry výzkumného projektu „Psychiatrická a psychosociální problematika nemocných se zhoubnými nádory" z roku 1985 - 1990. Amelie spolupracuje úzce s Komplexním onkologickým centrem 1. Lékařské fakulty VFN Praha 2 a Institutu onkologie a rehabilitace Na Pleši. Aktivity Amelie o.s. ve všech fázích léčby propojují péči odborníků se svépomocnými skupinami klientů a motivačními workshopy.

• Ambulance Amelie - psychiatrická ambulance ve spolupracujících zdravotních zařízeních poskytuje individuální i rodinnou terapii a pomoc psychiatra s možností medikace. Vše v rámci zdravotního pojištění většiny pojišťoven.
• 
  
• Centra Amelie - pod odborným vedením psychologů a terapeutů probíhají individuální i skupinová terapeutická sezení a workshopy - arteterapie, divadelní terapie, hudební dílny, lehká cvičení (jóga a taichi) a další.
• 
  
• Kluby Amelie - otevřené skupiny s prostorem pro sdílení, vaření zdravé výživy a další aktivní zapojení klientů (v s odborným zajištěním).
• 
  
• Dobrovolníci Amelie - školení dobrovolníků pro onkologická pracovioště a rozvoj aktivit na lůžkových odděleních onkologie.
• 
  
• Telefonní infolinka a on-line poradna na www.amelie-os.cz - sociálně-právní, psychologická i onkologická poradna.
• 
  
• Rehabilitační cvičení zaměřené nejen na prevenci osteoporózy pod vedením rehabilitačních lékařů ve spolupráci s TJ Medika Praha.
• 
  
• Pobyty s psychoterapeutickým a rehabilitačním programem pro pacienty (i v během ambulantní léčby) a jejich blízké v objektu IOR Na Pleši.
• 
  
• Publikační a propagační činnost zaměřená na otázky psycho-onkologické péče, odtabuizování tématu a zaměření na prevenci primární i sekundární - v rámci odborných i obecných medií a dalších aktivit.

V období více než dvouletého fungování občanského sdružení Amelie se na nás obrátilo více než 300 lidí z celé ČR a s většinou z nich udržujeme nadále kontakt. Ambulanci v Železniční nemocnici s poliklinikou v Praze navštěvuje 56 pacientů, z toho 41 žen a 15 mužů. Poskytli jsme pomoc bud formou jednorázové konzultace, při které jsme se zaměřili na vysvětlení určitých problémů a obtíží, které mohou doprovázet onkologické onemocnění v různém jeho stádiu. V závěru konzultace jsme nabídli možnost podpůrné psychoterapie, eventuelně ve spojení s vhodnou medikací anxiolytiky event. antidepresivy.

V úzkém kontaktu s Ambulancí Amelie jsou Centra Amelie v Praze a Olomouci, která jsou nízkoprahová (klienti nejsou evidováni). Programy probíhají minimálně jednou, v Praze již třikrát v týdnu. Možnosti zúčastnit se pravidelných setkání využilo v roce 2008, většinou opakovaně, celkem 89 osob, z toho 12 mužů a 77 žen, ve věku od 18 do 78 let (odhad průměrného věku je 40+).

V rámci telefonní infolinky a on-line poradny bylo v roce 2008 zodpovězeno 167 dotazů.

Délka podpůrné psychoterapie je domluvena s každým pacientem individuelně po první konzultaci a zaměřuje se na obtíže a potřeby pacientů v různých fázích onkologického onemocnění. Klademe důraz na individualitu a jedinečnost každého příchozího a společně s ním utváříme postupný plán jednotlivých sezení či setkání v Centru. Vzhledem ke stále se snižujícímu věku našich pacientů počaly vyvstávat v souvislosti s psychoterapií i cílené otázky, které se týkají opětovného zařazení do pracovního procesu, možnosti rekvalifikace nebo alespoň formou pracovního pokusu opětovné zapojení sil a pozornosti k běžnému a žádanému způsobu života, který velmi motivoval další ozdravné procesy v rámci rekonvalescence.

U některých pacientů jsme pozorovali v souvislosti s nemožností realizovat své potřeby formou opětovného pracovního zařazení přechodné zhoršení zdravého stavu a prohloubení ústavně depresivní symptomatiky. Zvolili jsme možnost postupné adaptace posilováním vlastních kompetencí pravidelným střídáním aktivit, návštěvami cílených programů zaměřených na sebepoznání, zdokonalování určených dovedností, eventuelně zapojení do dobrovolnických činností. Jednak odezněla u některých pacientů úzkost a obava ze zvládnutí nárůstu zátěže v souvislosti s nástupem do zaměstnání (pravidelný režim, prodlužování doby, kdy provozovali aktivní činnost, přeorganizování běžného dne). U většiny pak došlo k cílené motivaci v souvislosti s nalezením uspokojivé náhradní aktivity a tím i k ústupu úzkosti a apatie.

Během terapie v Ambulanci a Centru Amelie nastoupilo opět do zaměstnání:

• 12 žen a 3 muži
• 
  
• 19 žen a 6 můžu odešlo do invalidního důchodu (event. starobního důchodu),
• 
  
• 4 ženy se aktivně zapojily do organizačních aktivit v Centrech Amelie (jako zaměstnanci nebo na dohodu o provedení práce)

Opětovný nástup do zaměstnání volili především pacienti s vysokoškolským nebo středoškolským vzděláním, kteří v rámci své profese nedělali těžkou fyzickou či jinak náročnou práci. V rámci profese se jednalo většinou o úředníky, pracovníky ve školství, pracovníci malých firem a osoby samostatně výdělečně činné.

Jsme přesvědčeni, že vzhledem ke stále se snižujícímu věku onkologických pacientů, je pracovní problematika a opětovné zařazení do pracovního procesu nedílnou součástí následné psychoonkologické péče, která by měla umožnit co největší míru adaptace na nové podmínky (možnost rekvalifikace, zkrácení úvazku, snížení zodpovědnosti, postupné zapojování do pracovních aktivit apod.).

Použitá literatura:

1. Frankl V. E., Člověk hledá smysl, Úvod do logoterapie, Praha, Psychoanalytické nakladatelství 1996, str. 77 - 79
   
2. Frankl V. E., Lékařská péče o duši, Brno, česky, 1996
   
3. Krombolz R., Psychiatrie pro praxi, 5/2008, ročník 9, str. 209 - 210, Farmakologicky navozené deprese
   
4. Lukášová Elizabeth, I Tvoje utrpení má smysl, Lapterapeutická útěcha v krizi, Cesta Brno 2006, překlad z německého originálu J. Vašíčková, str. 64 - 65
   
5. Tavel R, Smysl života a pohled Viktora Emanuela Frankla, Praha, Triton 2007, str. 303
   
6. Tondlová H., Velas V, Adaptace nemocných na onkol. onemocnění podle profesně ekonomických skupin, Praktický lékař, 83, 2003

www.amelie-os.cz