Psychologická podpora onkologického pacienta a jeho rodiny ze strany středně zdravotnického personálu

O čem bude sdělení ?

1. Komplexní přístup k onkologicky nemocným
2. Psychologická podpora onkologicky nemocných
3. Role zdravotní sestry při poskytování psychologické podpory onkologicky nemocných
4. Psychologická podpora rodiny a dalších pečujících osob
5. Zátěž středního zdravotnického personálu při poskytování péče onkologicky nemocným

Komplexní povaha onkologického onemocnění

Důsledky onkologického onemocnění:

• somatické (narušení tělesných funkcí v závislosti na typu nádoru, nežádoucí účinky terapie – vypadání vlasů, nevolnost, zvracení, kachexie, narušení tělesného schématu – ztráta prsu, končetiny, nosu, ucha, oka, hlasivek apod.)
• společenské (přerušení/ztráta zaměstnání, invalidizace, ztráta koníčků, vypadnutí
• ze sociálních skupin, zátěž pro rodinné vztahy, „status nemocného“, závislost na okolí, stigmatizace „ten/ta s rakovinou“ )
• ekonomické (ztráta výdělku, náklady na léčbu, cestování, snížení životního standardu)
• spirituální (konfrontace se smrtelností, s ohrožením života, s umíráním, ztráta/hledání smyslu)
• psychologické (zpočátku klasické fáze přijetí vážné diagnózy –

V dalším období často emoční výkyvy, úzkost, deprese, irritabilita, bojovnost x apatie, uzavření, bezradnost, pocity bezvýchodnosti

Komplexní přístup k onkologicky nemocným:

Výše popsaná mnohostranná povaha onkologického onemocnění vyžaduje komplexní přístup: 

1. z hlediska instituce – interdisciplinární péče/interdisciplinární tým (lékař, sestra, psycholog, sociální pracovník, rehabilitační pracovník, logoped, duchovní, dobrovolník)
2. z hlediska jednotlivce – každý jedinec, který je zainteresován v péči o onkologicky nemocného by měl být schopen zohlednit různé úhly pohledu a uplatnit je při své práci

Psychologická podpora onkologicky nemocných

• otevřená komunikace – základ pro vytvoření důvěry a pozitivního terapeutického vztahu = vysvětlení povahy onemocnění, prognózy, zachování naděje na vyléčení či alespoň důstojné žití
• vyjadřování zájmu o nemocného, jeho prožívání, pocity, emoce
• empatické naslouchání
• snaha o zachování úcty a důstojnosti
• apriorní pozitivní vztah k nemocnému, bez ohledu na okolnosti
• individuální přístup (přizpůsobení se osobnosti nemocného)

 Všechny výše uvedené + speciální úkoly:

• vytvoření vhodného prostředí pro sdělení a prodiskutování diagnózy (v soukromí, v klidné, věcné atmosféře, s rodinou, přeje-li si to nemocný)
• zklidnění nemocného ve fázi úvodního šoku
• podpora v průběhu léčby – trpělivé zodpovídání opakujících se otázek, zvládání emočních výkyvů, relaxační postupy proti úzkosti, včasné rozpoznání apatie a deprese a jejich konzultace s psychologem lékařem

Sestra jako mediátor komunikace mezi nemocným a lékaři, mezi nemocným a rodinou, mezi rodinou a lékařem atd.

• sestra musí přistupovat aktivně ke zjišťování psychického stavu nemocného, neustále jej vyhodnocovat a snažit se adekvátně reagovat na nežádoucí psychické jevy (uzavírání se, trpitelství, bezradnost, rezignaci, depresi, hostilitu, agresivitu) buď sama, nebo s pomocí rodiny, psychologa, lékaře

Psychologická podpora rodiny a laických pečovatelů

Rodinné zázemí a zázemí dalších laických pečovatelů, přátel atd je pro nemocného velmi důležité, je tedy třeba:

1. Zachovat pozitivní vztah nemocného a jeho sociálního okolí
2. Zapojit do péče o nemocného jeho rodinu a blízké
3. Informovat a instruovat rodinné i ostatní laické pečovatele, o tom, jaké situace mohou při léčbě nastat a jak postupovat v krizových situacích a tím minimalizovat negativní emoce

Požadavky na zdravotní sestru pečující o onkologicky nemocné

Péči onkologicky nemocným by měla poskytovat zkušená, emočně zralá, empatická sestra s pozitivním vztahem k práci, s výbornými komunikačními dovednostmi

Protože dokonalým se nikdo nerodí, ale může se jím pomalu stávat, je nutné pravidelné trénování sester ve výše uvedených dovednostech.

Každý kdo chce zapalovat, musí sám hořet, bohužel však každý, kdo hoří, může i vyhořet, proto je nutná prevence syndromu vyhoření, který hrozí na onkologických odděleních více než kde jinde.

Možnosti předcházení syndromu vyhoření: 

1. Nepřetěžování pracovními úkoly – čas na práci musí být vyvážen časem na odpočinek.
2. Konstruktivní pracovní tým, týmová práce, team building.
3. Ekonomická stabilita - adekvátní ohodnocení za práci.
4. Zájem zaměstnavatele o problémy zaměstnanců a pomoc při jejich řešení.
5. Profesionální psychologická podpora rizikovým skupinám zaměstnanců - tedy i sestrám onkologických oddělení.
6. Nácvik a aplikace jednoduchých relaxačních technik.
7. Aktivní práce na stabilním rodinném zázemí, mimopracovní aktivity, koníčky 

       …a další.