PRVNÍ ZKUŠENOSTI SE SYSTÉMOVOU FOTODYNAMICKOU TERAPIÍ TEMOPORFYRINEM U MALIGNIT HLAVY A KRKU

 V roce 2010 byl u nás SÚKLem schválen temoporfyrin (FOSCAN) pro terapii nádorů v oblasti hlavy a krku. Jaké jsou první zkušenosti?

 Temoporfyrin je podáván pacientovi systémově v dávce odpovídající tělesné hmotnosti. Po 3-4 dnech se látka selektivně více koncentruje v cílové tkáni (maligní novotvar; jiná rychle proliferující tkáň; struktura s intenzivní neovaskularizací). Následně lze modrým světlem vyvolat fluorescenci, která zvýrazní příslušný okrsek pro účely přesnější diagnostiky či chirurgie (fotodynamická diagnostika). Obvykle následně aplikujeme světlo (zpravidla laser) o vlnové délce 652 nm, které způsobí nekrózu dotyčné tkáně, zejména působením silně reaktivního singletního kyslíku. Klíčovou výhodou je působení na široké spektrum malignit jen s několika výjimkami (melanom).

 Vzhledem k omezeným klinickým zkušenostem a poměrně vysokým nákladům na jedno ošetření je temoporfyrin úzce indikován v paliativní terapii jinak obtížně řešitelných novotvarů. Jedná se o chirurgickou metodu. Intenzivně jsou zkoumány její interakce s chemoterapií či biologickou léčbou. Tyto modality však mají jiný cíl a s fotodynamickou terapií se spíše kombinují, než aby si obě metody konkurovaly. Smysl užití temoporfyrinu vidíme v nekrotizaci nádorových hmot v místech, kde by konvenční chirurgický výkon byl příliš komplikovaný a riskantní (blízkost klíčových anatomických struktur). Jiné indikace poskytuje malá invazivita výkonu (často bez nutnosti celkové anestezie), což je zásadní u medicínsky kompromitovaných pacientů. Další výhodou je převedení části nemocných prakticky do režimu jedno- či dvoudenní chirurgie se zvýšenou kvalitou zbytku života. S tím, že léčbu lze v případě potřeby opakovat.

 S temoporfyrinem jsme měli možnost pracovat již před lety v rámci grantového výzkumu, nyní začínáme s pravidelnou aplikací. Zatím nemůžeme poskytnout relevantní data. U prvních pacientů jsme si potvrdili schopnost temoporfyrinu zcela eliminovat tumor v rozsahu aplikace světla, a to i ve značných objemech. Selektivita však není zdaleka absolutní, a tak je potřeba zvážit zónu aktivace laserem, aby nedošlo ke zbytečně rozsáhlému defektu. Nekrotická tkáň se odlučuje v řádu dnů až jednotek týdnů (dle velikosti), což nevadí u intersticiální aplikace v hloubi organismu, ale při povrchovém použití tento fakt pacienta obtěžuje a pokud je možné provést konvenční exstirpaci s uzávěrem defektu, je vhodné ji upřednostnit.

 Systémová fotodynamická terapie se z experimentální metody stává běžnou a významně rozšiřuje naše terapeutické možnosti. Je nepochybně efektivní v eliminaci novotvarů. Každou její indikaci je však třeba vždy multidisciplinárně zvážit.

 e-mail: roman.smucler@lf1.cuni.cz