Konference: 2008 IV. ročník DDPEO A I. ročník sympózia O cílené biologické léčbě
Kategorie: Nádorová biologie/imunologie/genetika a buněčná terapie
Téma: Nádorová genomika a proteomika
Číslo abstraktu: 025
Autoři: A. Svatoš
Předneseno pod názvem: Pokroky v proteomických
technologiích
Proteomika, založená na kombinaci hmotnostní spektrometrie a rozsáhlých databází s informacemi o sekvenci genů, způsobila od poloviny devadesátých let minulého století velká očekávání a optimizmus, který postupem času vyprchal a nastal návrat k realitě. Při aplikacích proteomických technologií v medicíně jsou zřetelné jejich zásadní problémy. Hledání nových biomarkerů se stalo černou můrou predevším ve firemním světě a řada firem uzavřela před cca dvěma lety svá proteomická oddělení. Tehdejší technologie nebyly schopné se vyrovnat se složitostí lidského proteomu a jeho dynamickým rozsahem. Efekt „špičky ledovce“ kdy lehce identifikované proteiny zaplňují databáze proteomů, je za současných poměrů těžko řešitelný. Zajímavé proteiny, jejichž přítomnost může indikovat začínající onemocnění, se vyskytují v řadově nižších koncetracích a nové metody k jejich vylovení z proteomického moře jsou velmi technologicky náročné.
V současnosti bylo dosaženo velkého pokroku pomocí vyspělých hmotnostně-spektrometrických a separačních technologií a inteligentního vedení analytického experimentu, podpořeného novýmy způsoby prohledávání proteomických a genomických databází. To umožnilo identifikaci velké části proteinů (66% z 6600 ORF) v pekařských kvasnicích (2). Vyspělé metody molekulární histologie vyvíjené na Vanderbilt University v USA (1) již dnes pomáhají při určování druhu rakoviny v biopsích a k cílené volbě vhodné chemoterapie. Proteomické technologie jsou rozšířeny vývojem a použitím protilátek proti veškerým proteinům v lidském těle, obsáhlý projekt ze Stockholm University (3).
Proteomika se jistě stane důležitou součástí nových lečebných postupů a individuální medicíny, ale stále potřebuje čas na vyřešení mnoha svých potíží.
Literatura
Proteomika, založená na kombinaci hmotnostní spektrometrie a rozsáhlých databází s informacemi o sekvenci genů, způsobila od poloviny devadesátých let minulého století velká očekávání a optimizmus, který postupem času vyprchal a nastal návrat k realitě. Při aplikacích proteomických technologií v medicíně jsou zřetelné jejich zásadní problémy. Hledání nových biomarkerů se stalo černou můrou predevším ve firemním světě a řada firem uzavřela před cca dvěma lety svá proteomická oddělení. Tehdejší technologie nebyly schopné se vyrovnat se složitostí lidského proteomu a jeho dynamickým rozsahem. Efekt „špičky ledovce“ kdy lehce identifikované proteiny zaplňují databáze proteomů, je za současných poměrů těžko řešitelný. Zajímavé proteiny, jejichž přítomnost může indikovat začínající onemocnění, se vyskytují v řadově nižších koncetracích a nové metody k jejich vylovení z proteomického moře jsou velmi technologicky náročné.
V současnosti bylo dosaženo velkého pokroku pomocí vyspělých hmotnostně-spektrometrických a separačních technologií a inteligentního vedení analytického experimentu, podpořeného novýmy způsoby prohledávání proteomických a genomických databází. To umožnilo identifikaci velké části proteinů (66% z 6600 ORF) v pekařských kvasnicích (2). Vyspělé metody molekulární histologie vyvíjené na Vanderbilt University v USA (1) již dnes pomáhají při určování druhu rakoviny v biopsích a k cílené volbě vhodné chemoterapie. Proteomické technologie jsou rozšířeny vývojem a použitím protilátek proti veškerým proteinům v lidském těle, obsáhlý projekt ze Stockholm University (3).
Proteomika se jistě stane důležitou součástí nových lečebných postupů a individuální medicíny, ale stále potřebuje čas na vyřešení mnoha svých potíží.
Literatura
- Caprioli et al. Nature Meth. (2008) 5, 57.
- Mann et al. Nature (2008) 455, 1251.
- Uhlen et al. Nature Biotech. (2008) 26, 146.
Datum přednesení příspěvku: 27. 11. 2008
