Proteomické přístupy ke studiu nádorových onemocnění

Rozvoj vysoce účinných separačních metod, citlivých analytických přístrojů, genomiky a bioinformatiky vedl ke vzniku nového vědního oboru „proteomika“. Proteomika zkoumá biologické jevy na úrovni proteinů a umožňuje tak sledovat konečné funkční a regulační molekuly, které mají rozhodující vliv na fenotyp buňky a organizmu. Proteiny podléhají různým posttranslačním modifikacím, které určují jejich aktivitu a lokalizaci v buňce. Tyto jevy nemohou být pozorovány a spolehlivě předpovídány na úrovni DNA/RNA. Nádorová proteomika umožňuje hledat rozdíly mezi normálními a nádorovými buňkami, sledovat účinek protinádorových léků na molekulární úrovni a také identifikovat potenciální diagnostické, prediktivní a prognostické biomarkery v tělních tekutinách. Nalezené proteinové molekuly mohou pak sloužit jako cíle pro vývoj nových protinádorových léčiv (např. inhibitorů enzymatické aktivity proteinu).

Dnes již klasickou metodou pro separaci proteinů je dvojrozměrná gelová elektroforéza, kdy jsou proteiny děleny v gelu nejprve podle svého izoelektrického bodu, a následně podle molekulové hmotnosti. V poslední době se pro separaci peptidů a proteinů velmi často používají jedno i více rozměrné chromatografické techniky. K identifikaci proteinů, případně i k jejich kvantifikaci, se využívá hmotnostní spektrometrie. Specifický protein nebo i některé jeho posttranslační modifikace lze detekovat pomocí protilátek za využití technik imunoblotu, imunocytochemie, ELISA nebo mikročipů.

V této přednášce budou zmíněny proteomické metody, které se stále významněji uplatňují ve výzkumu nádorových onemocnění.

Podpořeno grantem MŠMT LC07017 a výzkumným záměrem AVOZ50450515.