PROJEKT SUPERVIZNÍ PRÁCE SE SESTRAMI V OBORU HEMATOONKOLOGIE – PRVNÍ ZKUŠENOSTI

Východiska:

I přesto, že supervize není v českém ošetřovatelství v současné době stále legislativně vymezena a ukotvena, jak je tomu např. v ostatních státech EU, byl v roce 2012 ve FN Brno zahájen projekt supervizní práce se sestrami v oboru hematoonkologie. Pro odborníky v pomáhajících profesích představuje supervize další zajímavý způsob učení ve své profesi, podpoře osobnostního růstu, rozvoje schopností a dovedností a v neposlední řadě také prevenci syndromu vyhoření.

Metody:

Do tohoto projektu byly v prvních 18 měsících realizace zařazeny sestry v adaptačním procesu pracující na konkrétním pracovišti. Data byla získána jak ze záznamů supervizora, tak z evaluačních dotazníků. Evaluační dotazníky byly supervidovanými vyhodnocovány po 3 měsících účasti v projektu. Získaná data byla zpracována pomocí popisných statistických metod.

Výsledky:

Do supervizního programu bylo zařazeno v daném období 29 pracovníků, soubor tvořilo 100 % žen ve věku 20–23 let. K následné analýze bylo možno použít 23 dotazníků (vyřazení z důvodu neúplného vyplnění). V prvních 18 měsících trvání projektu bylo realizováno 48 supervizních skupinových setkání v celkovém rozsahu 62 hodin supervizní práce s 4 supervizními skupinami. Průměrná doba supervizního setkání byla 80 min. Účast na setkáních činila 92 %. Na otázku, zda program naplňuje očekávání sester, 95,6 % respondentů uvedlo možnost ano a spíše ano. 4,4 % zaznamenalo možnost spíše ne, nikdo neuvedl možnost ne. Osobní růst uvedlo 23,2 % dotázaných jako nejvýznamnější osobní přínos supervizního programu, 18,6 % dotázaných vnímá osobní přínos v řešení konfliktů a problémů na pracovišti, 13,9 % vnímá jako přínosné získání možnosti zpětné vazby a různých pohledů na situaci, 11,6 % dotázaných vnímá přínos v upevňování kolektivu. Rozvoj komunikace, více informací o konkrétních situacích a možnost vyjádření vlastního názoru oceňuje 6,9 % dotázaných. 4,6 % vnímá jako přínosné získání většího přehledu o pracovišti a uvědomění si vlastních nedostatků. 2,3 % osobní přínos programu nevidí žádný. 95,6 % dotázaných účastníků projektu by doporučilo svým kolegyním účast na supervizních setkáních.

Závěr:

Zavedení pravidelného režimu supervizí pro nelékařské zdravotnické pracovníky – tedy sestry – si klade za cíl udržení patřičné úrovně motivace, podporu osobnostního růstu, upevnění profesní sebejistoty a naplnění potřeb ve vztahu k práci. V rámci prvních zkušeností se podařilo stanovit metodiku realizace supervizní práce.

Tento projekt je podpořen MZ ČR – RVO (FNBr, 65269705).