PROJEKT SUPERVIZNÍ PRÁCE SE SESTRAMI V OBORU HEMATOONKOLOGIE – PRVNÍ ZKUŠENOSTI

Úvod

Pravidelná reflexe vlastní ošetřovatelské práce, která se během supervizního procesu odehrává v bezpečném, podpůrném a přátelském prostředí, je nejlepší způsob, jak zvyšovat kvalitu poskytované péče, rozvíjet profesní dovednosti a jak se naučit konstruktivně řešit problémy v kolektivu pracovníků. I přesto, že supervize není v českém zdravotnictví a ošetřovatelství v současné době stále legislativně vymezena a ukotvena, jak je tomu například v ostatních státech EU, byl v roce 2012 ve FN Brno zahájen projekt supervizní práce se sestrami v oboru hematoonkologie. Tento projekt je „Podpořen MZ ČR – RVO (FNBr, 65269705)“. Pro odborníky v pomáhajících profesích představuje supervize další zajímavý způsob učení se své profesi, podpoře osobnostního růstu, rozvoji schopností a dovedností a v neposlední řadě také prevenci syndromu vyhoření.

Metody

Do tohoto projektu byly v prvních 18 měsících realizace zařazeny sestry v adaptačním procesu pracující na konkrétním pracovišti. Data byla získána jak ze záznamů supervizora, tak z evaluačních dotazníků, kde účastníci supervizních setkání hodnotili jednak přínos těchto setkání, ale také organizaci a průběh celého projektu. Evaluační dotazníky byly supervidovanými vyhodnocovány po 3 měsících účasti v projektu. Získaná data byla zpracována pomocí popisných statistických metod.

Výsledky

Do supervizního programu bylo zařazeno v daném období 29 pracovníků, soubor tvořilo 100 % žen, ve věku 20-23 let. K následné analýze bylo možno použít 23 dotazníků (vyřazení z důvodu neúplného vyplnění). V prvních 18 měsících trvání projektu bylo realizováno 48 supervizních skupinových setkání v celkovém rozsahu 62 hodin supervizní práce se 4 supervizními skupinami. Průměrné trvání supervizního setkání bylo 80 min. Účast na setkáních byla 92 %. Na otázku, zda program naplňuje očekávání sester, 95,6 % respondentů uvedlo možnost ano a spíše ano. 4,4 % zaznamenalo možnost spíše ne, nikdo neuvedl možnost ne. Osobní růst uvedlo 23,2 % dotázaných jako nejvýznamnější osobní přínos supervizního programu, 18,6 % dotázaných vnímá osobní přínos v řešení konfliktů a problémů na pracovišti, 13,9 % vnímá jako přínosné získání možnosti zpětné vazby a různých pohledů na situaci, 11,6 % dotázaných vnímá přínos v upevňování kolektivu. Rozvoj komunikace, více informací o konkrétních situacích a možnost vyjádření vlastního názoru oceňuje 6,9 % dotázaných. 4,6 % vnímá jako přínosné získání většího přehledu o pracovišti a uvědomění si vlastních nedostatků. 2,3 % osobní přínos programu nevidí žádný. Praktické využití poskytnutých rad a zkušeností ostatních kolegyň uvedlo 25 % dotázaných, shodný počet dotázaných − 7,5 % vidí praktické využití především v lepším řešení konfliktních situací, při komunikaci s pacientem a při vyvarování se chybám. 5 % respondentů uvedlo, že se v praxi umí lépe rozhodovat a nebojí se říci, co si myslí. 2,5 % dotázaných vnímá jako praktický přínos v možnosti srovnání s ostatními pracovišti. Jak využít informace ze supervizního programu v praxi, neví 7,5 % sester a 7,5 % dotázaných uvádí, že získané informace využít nelze. 95,6 % dotázaných účastníků projektu by doporučilo svým kolegyním účast na supervizních setkáních, 4,4 % dotázaných uvedlo, že by účast kolegům nedoporučilo.

Závěr

Zavedení pravidelného režimu supervizí pro nelékařské zdravotnické pracovníky – tedy sestry – si klade za cíl udržení patřičné úrovně motivace pracovníků, podporu osobnostního růstu, upevnění profesní sebejistoty a naplnění jejich potřeb ve vztahu k práci. Sestrám supervize poskytuje pravidelnou reflexi vlastních ošetřovatelských činností, pracovníci prostřednictvím projektu rozvíjejí svoje komunikační schopnosti a dovednosti. V rámci prvních zkušeností se podařilo stanovit metodiku realizace supervizní práce, na její rozšíření a dopracování bude projekt v dalším roce zaměřen.

e-mail: jana.spackova@fnbrno.cz