Program časného přístupu – gefiinib:Tolerabilita léčby

Karcinom plic je v současné době hlavní příčinou úmrtí na nádorová onemocnění u mužů v České republice a třetí v pořadí u žen a přes agresivní chirurgické, radioterapeutické a cytostatické postupy celková četnost vyléčení nepřesahuje 10 %. Pokroky v pochopení buněčné signalizace a její úlohy ve vývoji nádoru vedly k rozvoji nových léčebných strategií. Jedním z možných léčebných cílů je rodina receptorů epidermálního růstového faktoru (EGFR), protože u mnoha typů zhoubných nádorů včetně nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) je zvýšená exprese spojena se špatnou prognózou onemocnění, vysokou agresivitou tumoru a sníženou citlivostí ke klasické chemoterapii.
Gefitinib (ZD1839,Iressa) je nízkomolekulární chinazolinovýderivát, který blokuje intracelulární tyrosinkinázu EGFR a v preklinických studiích prokázal protinádorovou aktivitu, později potvrzenou v klinických studiích fáze I a II.
Přes dosavadní negativní studie fáze III jsou výsledky studií fáze II a terapeutický poměr účinnost/toxicita léku natolik významné, že gefiinib byl v předregistračním období dostupný v tzv. EAP (Expanded Access Programm – program časného přístupu léku). Od 1. 1. 2002 je tento program otevřen pro diagnózu NSCLC i v České republice.
Lék je podáván nemocnýcm s nemalobuněčným plicním karcinomem, u kterých není indikována chemoterapie pro selhání léčby, kontraindikace nebo odmítnutí. Podává se per os v tabletách v jedné denní dávce 250 mg. V období leden 2002 až březen 2004 bylo v ČR léčeno několik set nemocných v 21 centrech, analýza výsledků léčby byla provedena u 690 pacientů (197 žen, 493 mužů) o průměrném věku 65 let. Ve všech případech šlo o histologicky verifikovaný NSCLC, 45% epidermoidní karcinom, 34% adenokarcinom,14% nediferencovaný karcinom a 3 % velkobuněčný typ, 4 % jiný. 80 % nemocných bylo předléčeno, ve většině případů 1–2 liniemi chemoterapie. Snášenlivost léčby gefiinibem byla velmi dobrá a naše zkušenosti kopírují výsledky klinických studií. Nejčastějším vedlejším účinkem byla akneformní vyrážka u 39 % nemocných, u 3 % s infekčními projevy na kůži třetího stupně závažnosti. Průjem se vyskytl u 18 % nemocncých a 15 % nemocných udávalo nauzeu maximálně grade 2, alterace jaterních testů byla pozorována u 6 %. Pro toxicitu byla terapie ukončena ve 2 %. Ze studií s jinými léky cílenými proti EGFR vyplynulo, že rozvoj kožní toxicity během podávání léku by mohl být prediktorem léčebné odpovědi, ale tato hypotéza nebyla analýzou dat potvrzena.