Konference: 2005 XIII. Západočeské pneumoonkologické dny
Kategorie: Zhoubné nádory plic a průdušek
Téma: Konference bez tematických celků
Číslo abstraktu: 024
Autoři: prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc.; prof. MUDr. Jana Skřičková, CSc.; RNDr. Lucie Benešová, Ph.D.; Mgr. Adam Svobodník, Ph.D.; RNDr. Marek Minárik, Ph.D.
Autoři vyšetřili somatické EGFR mutace u 83 plzeňských nemocných s
adenokarcinomy, u 40 nemocných s epidermoidními karcinomy a u 5
nemocných s anaplastickými nemalobuněčnými karcinomy plic. Nádorová
DNA byla izolována z cytologických preparátů a parafiinových
bločků, celková výtěžnost izolací byla 86%. Nejčastěji byly
prokázány mutace exonu 19.
U nemocných s adenokarcinomy plic, kteří byli léčeni gefiinibem,měli nemocní statisticky významně delší čas do progrese nemoci, doba přežití se však statisticky významně nelišila.
Frekvence léčebných odpovědí je rovněž statisticky významně vyšší u nemocných s adenokarcinomy a se somatickou mutací genu pro EGFR. V současnosti nejsou jednotné názory na význam genetických prediktorů pro volbu biologicky cílené terapie.
Při analýze souboru 60 brněnských pacientů naproti tomu nebyly zjištěny rozdíly ani v času do progrese nemoci, ani v délce přežití při léčbě gefiinibem.Vysvětlení těchto rozdílů zřejmě souvisí s rozdílnou citlivostí použitých metod, které mohou detekovat i velmi nízké procento mutací v heterogenní nádorové tkáni.
Do budoucnosti zůstává otázkou, jaký podíl mutovaných nádorových buněk je ještě přijatelný pro indikaci biologicky cílené léčby a jakou metodologií tento podíl co nejpřesněji stanovit.
U nemocných s adenokarcinomy plic, kteří byli léčeni gefiinibem,měli nemocní statisticky významně delší čas do progrese nemoci, doba přežití se však statisticky významně nelišila.
Frekvence léčebných odpovědí je rovněž statisticky významně vyšší u nemocných s adenokarcinomy a se somatickou mutací genu pro EGFR. V současnosti nejsou jednotné názory na význam genetických prediktorů pro volbu biologicky cílené terapie.
Při analýze souboru 60 brněnských pacientů naproti tomu nebyly zjištěny rozdíly ani v času do progrese nemoci, ani v délce přežití při léčbě gefiinibem.Vysvětlení těchto rozdílů zřejmě souvisí s rozdílnou citlivostí použitých metod, které mohou detekovat i velmi nízké procento mutací v heterogenní nádorové tkáni.
Do budoucnosti zůstává otázkou, jaký podíl mutovaných nádorových buněk je ještě přijatelný pro indikaci biologicky cílené léčby a jakou metodologií tento podíl co nejpřesněji stanovit.
Datum přednesení příspěvku: 10. 11. 2005
