Prognóza pacientů s bronchogenním karcinomem v závislosti na demografických a klinických parametrech a typu léčby na Pneumologické klinice FTN v letech 2002–2006

Úvod: Česká republika patří mezi země s vysokou incidencí a mortalitou na karcinom plic, ročně umírá v ČR na rakovinu plic více než 5 500 nemocných. Mortalita se sice u mužů mírně snižuje, ale stále je velmi vysoká a u žen dochází dokonce k trvalému vzestupu. Výsledky léčby jsou i přes nesporný pokrok stále neuspokojivé a většina nemocných na toto onemocnění zemře. Nepříznivé ukazatele dlouhodobého přežívání souvisí mimo jiné i s pozdní diagnózou onemocnění, kdy v pokročilých stadiích onemocnění je možný jen konzervativní způsob léčby. Volba léčebného postupu závisí na mikromorfologickém typu, rozsahu onemocnění v době diagnózy, performance statutu a přidružených chorobách. Z hlediska terapie se v klinické praxi používá zjednodušené dělení na malobuněčný a nemalobuněčný typ.

Materiál a metody: Cílem naší retrospektivní studie pacientů s bronchogenním karcinomem diagnostikovaným na naší klinice v letech 2002–2006 bylo zjistit zejména rozdíly v době přežívání v závislosti na mikromorfologickém typu karcinomu, stadiu onemocnění v době diagnózy a typu zvolené léčby. Do souboru jsme zahrnuli více než 500 pacientů s bronchogenním karcinomem diagnostikovaným a léčeným na naší klinice v posledních pěti letech. Sledovanými parametry byly pohlaví, věk, nikotinismus v anamnéze, mikromorfologický typ bronchogenního karcinomu, stadium onemocnění v době diagnózy, typ onkologické terapie a délka přežívání v měsících v závislosti na výše uvedených parametrech. U pacientů chirurgicky léčených jsme rozlišovali, zda byl výkon radikální, či explorativní. U pacientů léčených chemoterapií jsme diferencovali, zda se jednalo o léčbu samotnou chemoterapií, či šlo o chemoterapii neoadjuvantní, adjuvantní či konkomitantní radiochemoterapii, rozlišen byl typ chemoterapie, zaznamenán i počet absolvovaných cyklů.

Výsledky: První výsledky statistického zpracování vykazují, že více než 75 % pacientů byli muži starší 60 let, kuřáci či exkuřáci s nemalobuněčným karcinomem plic diagnostikovaným v pozdním klinickém stadiu IIIB či IV, léčení chemoterapií 1. linie, v menší míře pak kombinovanou chemoradioterapií v sekvenčním režimu, s pětiletým přežitím menším než 4 %. Chirurgickou léčbu absolvovalo méně než 10 % pacientů, radikálních výkonů byla zhruba polovina. Nejvýznamnějším prognostickým faktorem se ukázalo stadium v době diagnózy.

Závěr: Vzhledem k obecně špatné prognóze pacientů s bronchogenním karcinomem je třeba volbu léčby včetně léčby symptomatické posuzovat s uvážením. K tomu potřebujeme znalosti o prognóze pacientů v závislosti na zvolené léčbě, které získáme nejen z multicentrických klinických studií mezinárodních, ale i z pozorování z vlastního pracoviště, kterým projde ročně více než 100 pacientů s nově diagnostikovaným bronchogenním karcinomem.

Poznámka: Podrobné výsledky vyplývající z konečného statistického zpracování budou v plném rozsahu prezentovány v našem sdělení na kongresu.