Konference: 2011 2. pražské mezioborové onkologické kolokvium
Kategorie: Nádorová biologie/imunologie/genetika a buněčná terapie
Téma: Prezentace
Číslo abstraktu: 027
Autoři: RNDr. Radek Trojanec, Ph.D.; MUDr. Kateřina Bouchalová (Špačková), Ph.D.; Mgr. Jana Fürstová; Mgr. Hana Ondryášová; Mgr. Lenka Radová, Ph.D.; Prof. RNDr. Ladislav Dušek, Ph.D.; Mgr. Magdalena Houdová Megová ; Soňa Mlčochová; prof. MUDr. Bohuslav Melichar, Ph.D.; doc. MUDr. Marián Hajdúch, Ph.D.
Úvod
U pacientek s karcinomem prsu je rutinně vyšetřováno několik biologických markerů, které pacientky člení do jednotlivých diagnostických skupin, určují prognózu a predikují účinnost zvoleného léčebného režimu. Mezi nejvýznamnější markery patří vyšetřování estrogenových a progesteronových receptorů a genu/proteinu HER2/neu. Na základě pozitivity těchto markerů jsou pacientky léčeny hormonální terapií (ER+, PR+) a/nebo monoklonální protilátkou trastuzumab (Herceptin, HER2/neu+). Zavedení Herceptinu do léčebných protokolů karcinomu prsu výrazně změnilo dříve prognosticky znevýhodněnou skupinu pacientek s HER2/neu pozitivitou na pacientky s poměrně příznivou prognózou. Gen HER2/neu je v současné době jediným rutinně používaným genetickým markerem, který predikuje u karcinomu prsu účinnost cílené biologické léčby. Snahou je hledat další genetické markery, které by predikovaly účinnost léčebného režimu, či pomohly určit prognózu onemocnění.
Metody a výsledky
Pro naši studii jsme si vybrali onkogeny C-MYC a CCND1, jejichž aberace bývají u karcinomu prsu často nalézány. Byl vybrán soubor 190 pacientek s karcinomem prsu s námi již dříve vyšetřeným počtem kopií genu HER2/neu, TOP2A a chromozomu 17. U těchto pacientek byly metodou FISH stanoveny počty kopií genů C-MYC a CCND1 a chromozomů 8 a 11, na kterých jsou tyto geny lokalizovány. Z herceptinového registru byla získána zaslepená a anonymizovaná klinická data, ta byla korelována s našimi cytogenetickými výsledky. Prozatímní výsledky ukazují, že existuje statisticky významná spojitost (p < 0,05) mezi zvýšeným počtem kopií genu CCND1 a pozitivitou hormonálních (estrogenových i progesteronových) receptorů (n = 123), což potvrzuje několik již publikovaných studií. Zvýšený počet kopií genu CCND1 a C-MYC se vyskytuje častěji u Her2/neu negativních pacientek (n = 124). Zajímavé korelace byly nalezeny u pacientek, léčených antracykliny (n = 78). Pacientky, které terapii zahrnující antracykliny neobdržely, mají významně vyšší Overal survival (OS) i Progression-free survival (PFS) od ukončení předléčby než pacientky, které léčbu obdržely v primární či sekundární léčbě. Tento fakt si vysvětlujeme zvýšenou kardiotoxicitou antracyklinů, která se ještě zvyšuje podáním Herceptinu v primární, resp. sekundární léčbě. V případě, že jsou pacientky léčené Herceptinem v paliativní terapii (n = 50) rozděleny do 2 skupin - na základě vyššího počtu kopií genu C-MYC a CCND1 (poměr počtu kopií genu chromozomu > 1,5) - je OS u těchto skupin značně odlišné. Pacientky, které mají vyšší počet kopií genu C-MYC, resp. CCND1, mají statisticky významně (p = 0,02, resp. 0,04) vyšší OS než pacientky s fyziologickým počtem kopií těchto genů.
Závěr
Zdá se tedy, že zvýšený počet kopií genů CCND1 i C-MYC je významným pozitivním prediktivním markerem pro léčbu antracykliny u skupiny pacientek s karcinomem prsu, léčených Herceptinem v paliativní terapii. Jedná se o pilotní data, soubor pacientek budeme rozšiřovat, čímž nalezené korelace potvrdíme či vyvrátíme.
Tato práce je podporována granty MSM6198959216 a IGA NS10286-3. Zvláštní poděkování patří všem spolupracujícím klinickým i laboratorním pracovištím a pacientům.
e-mail: koudelakovav@gmail.com
U pacientek s karcinomem prsu je rutinně vyšetřováno několik biologických markerů, které pacientky člení do jednotlivých diagnostických skupin, určují prognózu a predikují účinnost zvoleného léčebného režimu. Mezi nejvýznamnější markery patří vyšetřování estrogenových a progesteronových receptorů a genu/proteinu HER2/neu. Na základě pozitivity těchto markerů jsou pacientky léčeny hormonální terapií (ER+, PR+) a/nebo monoklonální protilátkou trastuzumab (Herceptin, HER2/neu+). Zavedení Herceptinu do léčebných protokolů karcinomu prsu výrazně změnilo dříve prognosticky znevýhodněnou skupinu pacientek s HER2/neu pozitivitou na pacientky s poměrně příznivou prognózou. Gen HER2/neu je v současné době jediným rutinně používaným genetickým markerem, který predikuje u karcinomu prsu účinnost cílené biologické léčby. Snahou je hledat další genetické markery, které by predikovaly účinnost léčebného režimu, či pomohly určit prognózu onemocnění.
Metody a výsledky
Pro naši studii jsme si vybrali onkogeny C-MYC a CCND1, jejichž aberace bývají u karcinomu prsu často nalézány. Byl vybrán soubor 190 pacientek s karcinomem prsu s námi již dříve vyšetřeným počtem kopií genu HER2/neu, TOP2A a chromozomu 17. U těchto pacientek byly metodou FISH stanoveny počty kopií genů C-MYC a CCND1 a chromozomů 8 a 11, na kterých jsou tyto geny lokalizovány. Z herceptinového registru byla získána zaslepená a anonymizovaná klinická data, ta byla korelována s našimi cytogenetickými výsledky. Prozatímní výsledky ukazují, že existuje statisticky významná spojitost (p < 0,05) mezi zvýšeným počtem kopií genu CCND1 a pozitivitou hormonálních (estrogenových i progesteronových) receptorů (n = 123), což potvrzuje několik již publikovaných studií. Zvýšený počet kopií genu CCND1 a C-MYC se vyskytuje častěji u Her2/neu negativních pacientek (n = 124). Zajímavé korelace byly nalezeny u pacientek, léčených antracykliny (n = 78). Pacientky, které terapii zahrnující antracykliny neobdržely, mají významně vyšší Overal survival (OS) i Progression-free survival (PFS) od ukončení předléčby než pacientky, které léčbu obdržely v primární či sekundární léčbě. Tento fakt si vysvětlujeme zvýšenou kardiotoxicitou antracyklinů, která se ještě zvyšuje podáním Herceptinu v primární, resp. sekundární léčbě. V případě, že jsou pacientky léčené Herceptinem v paliativní terapii (n = 50) rozděleny do 2 skupin - na základě vyššího počtu kopií genu C-MYC a CCND1 (poměr počtu kopií genu chromozomu > 1,5) - je OS u těchto skupin značně odlišné. Pacientky, které mají vyšší počet kopií genu C-MYC, resp. CCND1, mají statisticky významně (p = 0,02, resp. 0,04) vyšší OS než pacientky s fyziologickým počtem kopií těchto genů.
Závěr
Zdá se tedy, že zvýšený počet kopií genů CCND1 i C-MYC je významným pozitivním prediktivním markerem pro léčbu antracykliny u skupiny pacientek s karcinomem prsu, léčených Herceptinem v paliativní terapii. Jedná se o pilotní data, soubor pacientek budeme rozšiřovat, čímž nalezené korelace potvrdíme či vyvrátíme.
Tato práce je podporována granty MSM6198959216 a IGA NS10286-3. Zvláštní poděkování patří všem spolupracujícím klinickým i laboratorním pracovištím a pacientům.
e-mail: koudelakovav@gmail.com
Datum přednesení příspěvku: 28. 1. 2011
