Konference: 2007 XXXI. Brněnské onkologické dny a XXI. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Zhoubné nádory plic a průdušek
Téma: XVIII. Bronchogenní karcinom
Číslo abstraktu: 172
Autoři: Doc. MUDr. Milada Zemanová, Ph.D.; prof. MUDr. Luboš Petruželka, CSc.; prof. MUDr. Petr Zatloukal (1955-2012), CSc.; L. Judas; prof. MUDr. Miloslav Marel, CSc.; MUDr. Věra Tomancová
Úvod
Bronchogenní karcinom je příčinou přibližně 6000 úmrtí v České Republice ročně. Nemalobuněčný karcinom tvoří většinu
80% všech plicních tumorů a přibližně 35% těchto pacientů má lokálně pokročilé, ale nikoli metastatické onemocnění v době diagnózy. Základní léčebnou modalitou v tomto stadiu je od 80tých let minulého století radioterapie (RT). Jak prokázala metaanalýza v BMJ z roku 1995 (1), přidání sekvenční chemoterapie (CHT) k radikální radioterapii prodlužuje přežití. Ovšem prognóza těchto pacientů zůstává špatná s 3-letým přežitím přibližně 14%. V současné době se zdá být účinnější konkomitantní chemoradioterapie (CHRT) než sekvenční postup (2,3,4), nebo než radioterapie samotná (5). Dosud však není definován optimální léčebný režim a je nastolena celá řada otázek týkajících se kombinace a dávek použitých cytostatik, délky terapie, dávky a frakcionace radioterapie, o začlenění cílené biologické léčby do algoritmu ani nemluvě. Jednou z řešených otázek v užití konkomitantní CHRT je, zda je účinnější zařadit radioterapii na samý začátek léčby, nebo až po několika cyklech indukční chemoterapie. Jednoznačnou odpověď zatím klinický výzkum nepodává, i když některé prezentované studie (6) svědčí ve prospěch časného zahájení RT, podobně jako se osvědčilo v případě malobuněčného karcinomu. Obvyklejším postupem je podání 2 cyklů indukční chemoterapie a následné konkomitantní CHRT (7).
Cílem této retrospektivní studie u souboru nemocných s pokročilým NSCLC léčených konkomitantní chemoradioterapií na našem pracovišti od roku 1996 je analýza celkového přežití ve vztahu ke klinickým a léčebným proměnným (pohlaví, věk, PS, stadium, histologický typ, stupeň anemie, dávka záření, interval mezi zahájením CHT a RT, režim chemoterapie). ...
Bronchogenní karcinom je příčinou přibližně 6000 úmrtí v České Republice ročně. Nemalobuněčný karcinom tvoří většinu
80% všech plicních tumorů a přibližně 35% těchto pacientů má lokálně pokročilé, ale nikoli metastatické onemocnění v době diagnózy. Základní léčebnou modalitou v tomto stadiu je od 80tých let minulého století radioterapie (RT). Jak prokázala metaanalýza v BMJ z roku 1995 (1), přidání sekvenční chemoterapie (CHT) k radikální radioterapii prodlužuje přežití. Ovšem prognóza těchto pacientů zůstává špatná s 3-letým přežitím přibližně 14%. V současné době se zdá být účinnější konkomitantní chemoradioterapie (CHRT) než sekvenční postup (2,3,4), nebo než radioterapie samotná (5). Dosud však není definován optimální léčebný režim a je nastolena celá řada otázek týkajících se kombinace a dávek použitých cytostatik, délky terapie, dávky a frakcionace radioterapie, o začlenění cílené biologické léčby do algoritmu ani nemluvě. Jednou z řešených otázek v užití konkomitantní CHRT je, zda je účinnější zařadit radioterapii na samý začátek léčby, nebo až po několika cyklech indukční chemoterapie. Jednoznačnou odpověď zatím klinický výzkum nepodává, i když některé prezentované studie (6) svědčí ve prospěch časného zahájení RT, podobně jako se osvědčilo v případě malobuněčného karcinomu. Obvyklejším postupem je podání 2 cyklů indukční chemoterapie a následné konkomitantní CHRT (7).
Cílem této retrospektivní studie u souboru nemocných s pokročilým NSCLC léčených konkomitantní chemoradioterapií na našem pracovišti od roku 1996 je analýza celkového přežití ve vztahu ke klinickým a léčebným proměnným (pohlaví, věk, PS, stadium, histologický typ, stupeň anemie, dávka záření, interval mezi zahájením CHT a RT, režim chemoterapie). ...
Plný text v pdf
Datum přednesení příspěvku: 24. 4. 2007
