PROBLÉMY TRANSICE Z DĚTSKÉ ONKOLOGIE DO ONKOLOGIE DOSPĚLÉHO VĚKU

Východiska:

Počet dlouhodobě přežívajících dětských onkologických pacientů v populaci neustále narůstá. Pro riziko rozvoje závažných pozdních následků léčby, chronických zdravotních problémů a rizika předčasného úmrtí je u nich doporučeno systematické celoživotní zdravotní sledování.

Cíl:

Definice transice zdravotní péče je přechod z dětské centralizované péče do péče medicíny dospělého věku. Všeobecně je proces transice standardním postupem pro všechny pacienty s chronickými zdravotními problémy, které začaly v dětském věku. Obsahem transice je systematický tzv. risk-adapted monitoring, časná detekce a management pozdních následků, preventivní strategie a zdravotní edukace pacienta. Ve světě existuje několik modelů transice: 1) model centralizované péče (péče je poskytována v centrech dětské onkologie v kooperaci s dospělým onkologem), 2) model všeobecné péče (pacient je sledován u svého obvodního lékaře), 3) model smíšené péče (péče je v rukou obvodního lékaře ve spolupráci s onkologickým centrem, které plní roli koordinátora). Každý model má své výhody a nevýhody. Ve Velké Británii je následná péče na základě definované míry rizika rozdělená do třech úrovní: 1. úroveň - sledování pouze formou telefonickou nebo e-mailem; 2. úroveň - sledování obvodním lékařem; 3. úroveň - sledování ve specializovaných onkologických centrech. Realizaci úspěšného procesu transice brání několik bariér - ze strany pacienta a/nebo jeho rodiny, ze strany lékařů dospělé medicíny a ze strany systému zdravotní péče. Procesu transice je věnována mimořádná pozornost na mezinárodní úrovni, je snaha o vytvoření tzv. pasu bývalého dětského onkologického pacienta (passport of childhood cancer survivor) se všemi potřebnými informacemi o léčbě, rizicích a doporučení následné péče.

Závěr:

Transice zdravotní péče o bývalé dětské onkologické pacienty je dlouhodobý proces vyžadující multidisciplinární spolupráci, znalost problematiky, vhodné zdroje a organizaci vyhovující nejen zdravotníkům, ale především pacientovi. Při existenci různých modelů následné péče ve světě je obtížné definovat optimální model. Vzhledem k počtu pacientů a systému zdravotní péče v ČR preferujeme model centralizované péče se dvěma centry následné péče - Praha a Brno, který ale není rigidní a respektuje přání pacienta.