Konference: 2004 XXVIII. Brněnské onkologické dny a XVIII. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Zhoubné nádory plic a průdušek
Téma: Nádory plic
Číslo abstraktu: 122
Autoři: MUDr. Stanislav Špelda; Doc. MUDr. Regina Demlová, Ph.D.; MUDr. Markéta Palácová; prof. MUDr. Rostislav Vyzula, CSc.
Úvod
Inoperabilní nemalobuněčný bronchogenní karcinom je radikálně neléčitelné onemocnění. Chemoterapie prodlužuje přežití, ale nedokáže radikálně eliminovat nádorové onemocnění. U nemalobuněčného bronchogenního karcinomu byla účinnost prokázána pro taxany (paklitaxel, docetaxel), gemcitabin, vinorelbine, irinotecan. Tato cytostatika by měla být podávána v kombinaci s platinovými deriváty (cisplatinou nebo karboplatinou). Monoterapie by měla být používá jen jako alternativní postup při kontraindikaci platiny. Jen málo cytostatik prokázalo účinnost u předléčených nemocných. V klinických studiích byl nejlepší efekt dosažen při podání docetaxelu. V randomizované klinické studii srovnávající docetaxel a pemetrexed u předléčených nemocných byla konstatována srovnatelná účinnost u obou zkoumaných preparátů s tím, že pemetrexed při suplementaci pacientů vit. B12 a kyselinou listovou vykázal méně závažnou toxicitu.
Novým terapeutickým přístupem je inhibice intracelulární domény tyrozinkinázy receptoru epidermálního růstového faktoru – EGFR-TK. Komplexní efekt blokády EGFR-TK uvádí tabulka 1. U nemalobuněčného bronchogenního karcinomu je dosud nejvíce zkušeností s preparáty gefitinib (Iressa) a erlotonib (Tarceva). Výsledky klinických studií fáze II u předléčených nemocných uvádí tabulka č. 2. Na základě klinických studií Ideal 1, 2 byl gefitinib v USA registrován pro léčbu nemalobuněčného bronchogenního karcinomu u nemocných předléčených platinovým derivátem a docetaxelem.
Tabulka č. 1
Efekt inhibice receptoru tyrozinkinázy epidermálního růstového faktoru na nádorovou buňku
Pacienti a metody
Gefitinib byl podáván v rámci programu Expanded Access Programme. Preparát byl indikován pacientům s nemalobuněčným bronchogenním karcinomem buď předléčeným chemoterapií nebo tehdy, pokud byla chemoterapie kontraindikována. Gefitinib byl podáván perorálně v celkové denní dávce 250 mg do progrese nebo závažné toxicity.
Tabulka č. 2
Léčba gefitinibem nemocných s nemalobuněčným bronchogenním karcinomem předléčených chemoterapií. Výsledky klinických studiífáze II.
Výsledky
Celkem bylo léčeno 18 pacientů s nemalobuněčným bronchogenním karcinomem. Deset mužů, 8 žen, medián věku činil 64,5 roků. Rozsah nemoci v době zahájení léčby gefitinibem byl klasifikován jako klinické stadiumili I u jedné pacientky, u všech ostatních pak stadium III nebo IV. Gefitinib byl podán 5 nepředléčeným nemocným, 6 pacientů bylo předléčeno 1 řadou chemoterapie, 7 pacientů bylo předléčeno 2 řadami chemoterapie. Medián KI činil 80% (min. 50%, maximum 90%). Medián délky léčby gefitinibem dosáhl 10 týdnů. Minimální doba léčby byla 4 týdny, maximální 70 týdnů. Stabilizace nemoci trvající alespoň 6 týdnů byla zaznamenána u 9 pacientů. Čas do progrese od zahájení léčby gefitinibem byl hodnocený u 7 pacientů a dosahoval 6 – 70 týdnů. Nejzávažnější nežádoucími účinky léčby byl kožní exantém G1-3, který se vyskytl celkem u 6 léčených pacientů. Průjmy G 1/2 se objevily u 4 léčených pacientů, nausea nebo vomitus G1/2 se vyskytl u 3 nemocných, 1x byla zaznamenána renální insuficience a u 1 pacienta se vyskytla hematologická toxicita.
Závěr
Inhibitor EGFR-TK gefitinib se ukazuje vhodným preparátem ve 2. nebo 3. linii léčby nemalobuněčného bronchogenního karcinomu. U některých nemocných podání gefitinibu vede k dlouhodobé (několika měsíční) stabilizaci nemoci. Nejzávažnější toxicitou se ukázal kožní exantém, který není život ohrožující a po vysazení preparátu regreduje.
Inoperabilní nemalobuněčný bronchogenní karcinom je radikálně neléčitelné onemocnění. Chemoterapie prodlužuje přežití, ale nedokáže radikálně eliminovat nádorové onemocnění. U nemalobuněčného bronchogenního karcinomu byla účinnost prokázána pro taxany (paklitaxel, docetaxel), gemcitabin, vinorelbine, irinotecan. Tato cytostatika by měla být podávána v kombinaci s platinovými deriváty (cisplatinou nebo karboplatinou). Monoterapie by měla být používá jen jako alternativní postup při kontraindikaci platiny. Jen málo cytostatik prokázalo účinnost u předléčených nemocných. V klinických studiích byl nejlepší efekt dosažen při podání docetaxelu. V randomizované klinické studii srovnávající docetaxel a pemetrexed u předléčených nemocných byla konstatována srovnatelná účinnost u obou zkoumaných preparátů s tím, že pemetrexed při suplementaci pacientů vit. B12 a kyselinou listovou vykázal méně závažnou toxicitu.
Novým terapeutickým přístupem je inhibice intracelulární domény tyrozinkinázy receptoru epidermálního růstového faktoru – EGFR-TK. Komplexní efekt blokády EGFR-TK uvádí tabulka 1. U nemalobuněčného bronchogenního karcinomu je dosud nejvíce zkušeností s preparáty gefitinib (Iressa) a erlotonib (Tarceva). Výsledky klinických studií fáze II u předléčených nemocných uvádí tabulka č. 2. Na základě klinických studií Ideal 1, 2 byl gefitinib v USA registrován pro léčbu nemalobuněčného bronchogenního karcinomu u nemocných předléčených platinovým derivátem a docetaxelem.
Tabulka č. 1
Efekt inhibice receptoru tyrozinkinázy epidermálního růstového faktoru na nádorovou buňku
Pacienti a metody
Gefitinib byl podáván v rámci programu Expanded Access Programme. Preparát byl indikován pacientům s nemalobuněčným bronchogenním karcinomem buď předléčeným chemoterapií nebo tehdy, pokud byla chemoterapie kontraindikována. Gefitinib byl podáván perorálně v celkové denní dávce 250 mg do progrese nebo závažné toxicity.
Tabulka č. 2
Léčba gefitinibem nemocných s nemalobuněčným bronchogenním karcinomem předléčených chemoterapií. Výsledky klinických studiífáze II.
Výsledky
Celkem bylo léčeno 18 pacientů s nemalobuněčným bronchogenním karcinomem. Deset mužů, 8 žen, medián věku činil 64,5 roků. Rozsah nemoci v době zahájení léčby gefitinibem byl klasifikován jako klinické stadiumili I u jedné pacientky, u všech ostatních pak stadium III nebo IV. Gefitinib byl podán 5 nepředléčeným nemocným, 6 pacientů bylo předléčeno 1 řadou chemoterapie, 7 pacientů bylo předléčeno 2 řadami chemoterapie. Medián KI činil 80% (min. 50%, maximum 90%). Medián délky léčby gefitinibem dosáhl 10 týdnů. Minimální doba léčby byla 4 týdny, maximální 70 týdnů. Stabilizace nemoci trvající alespoň 6 týdnů byla zaznamenána u 9 pacientů. Čas do progrese od zahájení léčby gefitinibem byl hodnocený u 7 pacientů a dosahoval 6 – 70 týdnů. Nejzávažnější nežádoucími účinky léčby byl kožní exantém G1-3, který se vyskytl celkem u 6 léčených pacientů. Průjmy G 1/2 se objevily u 4 léčených pacientů, nausea nebo vomitus G1/2 se vyskytl u 3 nemocných, 1x byla zaznamenána renální insuficience a u 1 pacienta se vyskytla hematologická toxicita.
Závěr
Inhibitor EGFR-TK gefitinib se ukazuje vhodným preparátem ve 2. nebo 3. linii léčby nemalobuněčného bronchogenního karcinomu. U některých nemocných podání gefitinibu vede k dlouhodobé (několika měsíční) stabilizaci nemoci. Nejzávažnější toxicitou se ukázal kožní exantém, který není život ohrožující a po vysazení preparátu regreduje.
Datum přednesení příspěvku: 26. 5. 2004
