PRIMÁRNÍ NÁDORY JATER A DIFERENCIÁLNÍ DIAGNOSTIKA LOŽISKOVÝCH JATERNÍCH LÉZÍ Z POHLEDU PATOLOGA

Východiska:

Ložiskové jaterní léze zahrnují nejen primární maligní tumory jater, zvláště hepatocelulární a cholangiocelulární karcinom, ale také řadu lézí pseudotumorózních, premaligních a také primární benigní nádory.

Cíl:

Představit histopatologickou klasifikaci nejdůležitějších jednotek s ohledem na jejich původ i výskyt v terénu normálních jater, tj. hepatocelulární léze typu FNH, adenomů, hepatocelulárního karcinomu vč. fibrolamelárního; dále cholangiocelulárních lézí typu biliárního hamartomu, adenomu a cholangiocelulárního karcinomu, se zmínkou o ložiskových lézích charakteru cyst i lézích mezenchymálního původu; rovněž skupinu lézí typických pro terén alterovaných, zvláště cirhotických jater, s důrazem na hepatocelulární makroregeneratorní a dysplastické noduly i různé formy hepatocelulárního karcinomu, vč. využití imunohistochemických vyšetření (glypican-3, difuzní kapilarizace sinusů prokazatelná CD34 aj.), i problematiku cholangiocelulárního karcinomu a jeho odlišení od reaktivních cholangiocelulárních lézí. Diferenciální diagnostika mnohých z těchto lézí i jejich bližší subtypizace (např. grading často polymorfního či multinodulárního hepatocelulárního karcinomu), zvláště v punkčních biopsiích, může být problematická.

Závěr:

Bioptická diagnóza je u většiny ložiskových jaterních lézí, s výjimkou mnohých hepatocelulárních karcinomů, nezbytná pro rozhodování o léčbě a neobejde se bez klinicko-patologické korelace a spolupráce.