Konference: 2008 16. onkologicko-urologické sympozium a 12. mammologické sympozium
Kategorie: Genitourinární nádory
Téma: Postery
Číslo abstraktu: 034p
Autoři: prof. MUDr. Tomáš Büchler, Ph.D.; MUDr. Martin Foldyna; MUDr. Jana Nepomucká, CSc.; MUDr. Martin Kupec; MUDr. Zuzana Donátová; MUDr. Petra Kubánková; MUDr. Eva Voršilková; MUDr. Drahomíra Kordíková; prof. MUDr. Jitka Abrahámová, DrSc.
ÚVOD
Pacienti s extragonadálními germinálními nádory mají nepříznivou prognózu pro relativní chemorezistenci těchto nádorů a často velmi pokročilé stádium s mnohočetnou orgánovou diseminací již v době diagnózy. Optimální terapie primárních extragonadálních nádorů zatím nebyla definována. V naší studií jsme vyhledali a retrospektivně analyzovali muže s extragonadálními germinálními nádory diagnostikované a léčené na našem oddělení od roku 1994. Cílem bylo stanovit význam vybraných vstupních parametrů před léčbou, zhodnotit účinnost léčby a posoudit efektivitu zobrazovacích a biochemických vyšetření po léčbě.
PACIENTI A METODY
V retrospektivní studii jsme analyzovali
charakteristiku a výsledky terapie 19 mužů s primárním
extragonadálním germinálním tumorem retroperitonea nebo mediastina.
Standardní terapií první linie byla chemoterapie režimem na báze
cisplatina-etopoisd-bleomycin (BEP). Onkomarkery AFP, HCG a LDH
byly hodnoceny před zahájením chemoterapie, před každým cyklem
terapie, po ukončení plánované chemoterapeutické série a v případě
dispenzarizace 2–4x ročně. Vyšetření CT bylo prováděno před
zahájením chemoterapie, po ukončení každé chemoterapeutické série a
1-4x ročně během dispenzarizace, a při klinickém nebo biochemickém
podezření na relaps. Vyšetření pozitronovou emisní tomografií (PET)
jsme indikovali u pacientů s inoperabilním nádorovým reziduem,
pokud se dosáhla negativizace markerů, a při podezření na
relaps.
VÝSLEDKY
Nalezli jsme 19 pacientů s jednoznačnou
diagnózou extragonadálního germinálního nádoru. Z nich 15 (79%)
mělo nádor neseminomového typu a 4 (21%) nádor seminomového typu. U
6 pacientů (31%) bylo primární ložisko v mediastinu a u 13 pacientů
(69%) v retroperitoneu. Medián věku byl 36 let (rozsah 19–52 let) .
Po chemoterapií 1. linie byl jen jeden pacient v kompletní remisi
(později však dochází k relapsu), dva pacienti zemřeli na progresi
v průběhu chemoterapie 1. linie, 16 pacientů dosáhlo parciální
remisi (6 pacientů M- PR, z toho 3 pacienti měli také PET- PR, u 10
pacientů k úplné normalizaci onkomarkerů nedošlo). U 14 pacientů
byla podána chemoterapie 2. linie.
Celkem tři pacienti s nedostatečnou odpovědí na
léčbu 1. linie s perzistující elevací onkomarkerů byli vyléčeni
záchrannou chemoterapií a přežívají bez známek nádoru.
Medián celkového přežívání pacientů z našeho
souboru je 25,9 měsíce. Celkem přežívá 7/19 pacientů (37%). Dva ze
sedmi přežívajících pacientů pokračují v terapii, pět (26%) je bez
příznaků aktivní malignity. Histologie seminomu predikovala
statisticky signifikantně lepší výsledek léčby a přežívání
(p=0,02). Významně lepší přežívání dosáhli pacienti, u kterých se
podařilo dosáhnout léčbou negativizace PET (51 versus 21 měsíců,
p=0,016) a normalizaci onkomarkerů (40 versus 11 měsíců,
p=0,006).
ZÁVĚR
Z našich výsledků vyplývá, že navzdory relativně
nepříznivé prognóze lze u pacientů s extragonadálními germinálními
nádory dosáhnout trvalou remisi, a to i tehdy, když léčbou 1. linie
není dosaženo kompletní remise.
Datum přednesení příspěvku: 27. 11. 2008