PŘÍČINY POZDNÍ DIAGNÓZY U NÁDORŮ VARLAT

ÚVOD

Nádory varlat patří mezi nejčastěji se vyskytující nádorové onemocnění mezi 15–35 rokem života. Incidence v ČR se za posledních 35 let téměř ztrojnásobila, v roce 2000 byla 7,7/100000 mužů. Prognóza nemocných závisí na mikroskopickém složení nádoru, stadiu onemocnění a včasnosti diagnózy. Dle literárních údajů přibližně 30 % nemocných přichází v pokročilém stadiu onemocnění, kde prognóza je výrazně horší než u nádorů nižších stadií. To vyžaduje náročnější a komplexnější terapii, s většími negativními důsledky na další život pacienta. Přitom lokalizace varlete ve skrotu a biologické vlastnosti nádoru umožňují téměř vždy jeho časné rozpoznání. Příčina pozdní diagnózy může být způsobena ze strany nemocného nebo lékaře. Nemocní často příznaky onemocnění ignorují, mají nedostatek informací, stud z vyšetření nebo strach z možného nádorového onemocnění. Lékař opominutím vyšetření zevního genitálu u mužů nebo špatnou interpretací nálezu nemusí včas onemocnění rozpoznat. Cílem této práce bylo zjistit příčiny pozdní diagnózy u pacientů s nádorem varlat.

METODY

Do retrospektivní studie bylo zařazeno 105 nemocných, kteří v době I/2000 až VIII/2005 podstoupili na našem pracovišti radikální orchiektomii pro nádor varlete.
U všech nemocných jsme vyhodnotili projev onemocnění, průměrnou celkovou dobu pozdní diagnózy (doba od manifestace onemocnění do radikální orchiektomie), zpoždění ze strany nemocného (doba od zpozorování příznaků onemocnění do návštěvy lékaře), zpoždění ze strany praktického lékaře (doba od prvního vyšetření praktickým lékařem do odeslání nemocného k urologovi) a zpoždění ze strany urologa (doba od vyšetření urologem do provedení radikální orchiektomie). Dále jsme hodnotili průměrnou celkovou dobu pozdní diagnózy ve vztahu k stadiu onemocnění a mikroskopickém složení nádoru. Stadium onemocnění jsme hodnotili podle Royal Mardsen Hospital Classification.

VÝSLEDKY

Průměrný věk nemocných v době diagnózy byl 35,5 let. Lokální příznaky jsme zjistily u více než 96 % nemocných. Zvětšení varlete bylo u 54,5 %, hmatná rezistence v nezvětšeném varleti u 16,2 % a rezistence ve zvětšeném varleti u 28,5 % nemocných. Ve 30,5 % se nádor projevil lokální bolestivostí, v 7,5% pocitem »těžkého varlete«. V 11,5 % byly hmatné zvětšené retroperitoneální lymfatické uzliny, ve 3 % supraklavikulární uzliny. Gynekomastií se projevily 3 % tumorů. Průměrná celková doba pozdní diagnózy tumoru varlete byla 131 dnů, z toho ze strany pacienta 121 dnů, ze strany praktického lékaře sedm dnů a ze strany urologa šest dnů. Téměř u 23 % nemocných bylo stanovení diagnózy opožděno o více jak půl roku. Nádor varlete byl nejčastěji zaměnen za akutní epididymitídu (11/105) a za hydrokélu (3/105). Osm nemocných mělo v anamnéze kryptorchizmus, čtyři hernioplastiku inguinální kýly a další čtyři úraz varlete. U dvou nemocných byla pozitivní rodinná anamnéza s výskytem nádoru varlete. Průměrná celková doba pozdní diagnózy ve vztahu k stadiu onemocnění a mikroskopickém složení nádoru jsou uvedeny v tabulkách.

ZÁVĚR

Při porovnání s literárními údaji je v našem souboru zastoupen menší počet nemocných v III. stadiu onemocnění. U téměř čtvrtiny nemocných byla zahájena odpovídající léčba až za šest měsíců a více od manifestace prvních příznaků onemocnění. Praktičtí lékaři včas diagnostikovali onemocnění a odeslali nemocného k urologickému vyšetření. Stejně tak nedochází k významnému zpoždění diagnózy ze strany urologa. V našem souboru byl hlavní podíl na pozdní diagnóze na straně nemocných. I tak je stále třeba zdůrazňovat studentům lékařských fakult a praktickým lékařům, že u každé hmatné rezistence ve skrotu je nutno urychleně vyloučit nádor varlete, a že nedílnou součástí komplexního vyšetření pacienta při preventivních prohlídkách nebo při přijetí pacienta na lůžkové oddělení musí být vyšetření genitálu.