PŘESTAVBA GENU ALK U NEMALOBUNĚČNÉHO KARCINOMU PLIC

U nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) je v současné době vyšetřováno několik molekulárně genetických markerů, které určují prognózu a predikují účinnost zvoleného léčebného režimu. Mezi nejvýznamnější markery patří EGFR, K-RAS, ALK a C-MET. Vyšetřování mutací genu EGFR je v současné době součástí rutinní diagnostiky a je velkým přínosem pro léčbu pacientů inhibitory tyrozinkináz (EGFR TKI, erlotinib, gefitinib). Význam vyššího počtu kopií genu EGFR pro predikci dobré léčebné odpovědi na EGFR TKI je v literatuře stále diskutován, jednotlivé studie se navzájem popírají.

Nedávný objev přestavby genu ALK vedl jednoznačně k velkému zlepšení prognózy části pacientů s NSCLC. Gen ALK leží v oblasti 2p23 a u 2-7 % pacientů s NSCLC byla nalezena chromozomální přestavba za vzniku fúzního genu EML4-ALK. Díky této fúzi dochází k expresi fúzního proteinu s konstitutivně aktivní ALK kinázovou doménou, což vede k aktivaci PI3K-AKT a MAPK-ERK signální dráhy a rozvoji plicního karcinomu. Pro léčbu pacientů s pokročilým, ALK pozitivním NSCLC byl v září 2011 v USA schválen krizotinib (Xalcori, Phizer), jehož efekt byl v klinickém testování jednoznačně potvrzen. Pacienti s ALK přestavbou jsou typicky nekuřáci, bez současné EGFR či K-RAS mutace. Nejčastější podtyp NSCLC s výskytem ALK přestavby je adenokarcinom.

Pro diagnostiku mutace ALK je doporučeno vyšetření pomocí fluorescenční in situ hybridizace (FISH). Na cytogenetickém pracovišti Laboratoře experimentální medicíny je FISH diagnostika ALK přestaveb zavedena od února 2011. Do dnešního dne bylo vyšetřeno 131 NSCLC pacientů pomocí ALK break- -apart sondy. U všech pacientů byl zároveň vyšetřen počet kopií a mutace genu EGFR. U 19 % (25/131) z těchto pacientů nebylo možné ALK ani EGFR pomocí FISH zhodnotit z důvodu nekvalitního či malého množství materiálu. Ze 106 hodnocených pacientů byla přestavba genu ALK nalezena ve 4 případech (4 %). U těchto pacientů byla potvrzena přestavba i fúzní partner EML4 pomocí EML4-ALK translokační sondy (FISH). Ve všech případech šlo o pacienty s adenokarcinomem, bez EGFR mutace, s fyziologickým počtem kopií genu EGFR. U 22 % případů (23/106) byl nalezen zvýšený počet kopií genu ALK (průměrný počet kopií ≥ 2,5), který byl asociovaný se zvýšeným počtem kopií/amplifikací genu EGFR (61 %). Prognostický či prediktivní význam zvýšeného počtu kopií genu ALK, je-li nějaký, však není dosud známý.

Vyšetření přestaveb genu ALK má velký význam pro malou, nicméně důležitou skupinu NSCLC pacientů, kteří mohou významně profitovat z ALK-cílené léčby, která je v České republice prozatím dostupná v rámci programu časného přístupu. Detekce ALK přestaveb by měla být zařazena do rutinní diagnostiky pacientů s nemalobuněčným plicním karcinomem.

Tato práce je podporována granty MSM6198959216, GACR 303/09/H048, MPO Tip FR-TI1/525 a Biomedreg CZ.1.05/2.1.00/01.0030.

 e-mail: koudelakovav@gmail.com