Přehled nejčastějších metod alternativní medicíny u pacientů v paliativní péči

Předneseno pod názvem: Přínos CAM (Complementary and Alternative Medicine) v paliativní péči – vlastní zkušenosti z 25leté praxe

 Autorka se od zakončení studia LF Masarykovy univerzity v Brně zabývá velmi intenzivně paliativní medicínou a thanatologií (její první působiště byly různé LDN, dále paliativní oddělení nemocnice pro TBC a plicní nemoci v Babicích nad Svitavou, později externí spolupráce s hospicem Rajhrad a od otevření soukromé praxe v oboru plicní lékařství a akupunktura prakticky stále stojí tato problematika v popředí jejího zájmu). Paralelně studuje stále do větší hloubky tradiční čínskou medicínu se všemi jejími odvětvími – dietologie, zdravý životní styl, cvičení tělesná, dechová i mentální, kultivace emocí, kombinované relaxace, akupunktura, moxa, kvaša, masáže tuina, baňkování a čínská farmakoterapie. Pochopitelně se zajímá i o jiné metody komplementární péče (např. ayurvéda, tibetská tradiční medicína, homeopatie, Bachovy květy, makrobiotická dieta, Breussovadieta, gemmoterapie, herbální terapie aj.). Věnuje se též terapii SIAB, a to velmi intenzivně (o ní však fundovaněji pohovoří MUDr. Bannasová z Prahy). Obě lékařky v oblasti SIAB již více než 10 let úzce spolupracují.) Za dlouhou dobu své praxe Dr. Danielová spolupracovala i s lidovými léčiteli, sledovala účinek mediálně zpopularizovaných výživových doplňků a postupů. Ve svém příspěvku se chce podělit o praktické zkušenosti podepřené mnoha lety hledání, úspěchů i omylů v oblasti přínosu alternativní medicíny pro pacienty v paliativní péči. Dospívá k závěru, že některé z metod CAM jsou skutečně velkým přínosem pro zlepšení kvality života nemocných, a to i v závěrečných stadiích závažných onemocnění (ovšem jsou-li prováděny vzdělaným odborníkem v tom kterém oboru). Některé z metod považuje za irelevantní až nebezpečné a upozorňuje na nutnost, aby ošetřující onkolog paliativní péče věděl, co jeho pacient užívá a dokázal mu alespoň rámcově poradit, co má smysl a co je naopak zbytečné vyhazování peněz, navíc ještě s možností zhoršení kvality života. Jelikož množství pacientů se zájmem o CAM stoupá geometrickou řadou, nemůžeme k tomuto faktu zůstat „slepí“. Pokud budou ošetřující onkologové alespoň rámcově informování o tom, jak hlavní „proudy“ CAM fungují a jaké nesou výhody, příp. nevýhody, posílí se pacientova důvěra a zkvalitní se celkový vztah mezi ošetřujícím onkologem a nemocným. Může tak i nakonec dojít k propojení některých metod CAM s EBM (Evidence Based Medicine) s jediným cílem: ZLEPŠIT KVALITU ŽIVOTA PACIENTŮ V PALIATIVNÍ PÉČI. Je to možné? Tento ideální stav však zatím není jednoduché uskutečnit (např. aby každé paliativní odd. mělo svého odborníka na akupunkturu a jiné metody tradiční čínské medicíny a CAM), za dobrý začátek autorka považuje alespoň navázání přátelského dialogu mezi odborníky na EBM a CAM, beze snahy o soutěžení a prosazování ega zúčastněných lékařů, nýbrž vedený jedině snahou o ulehčení a zkvalitnění života vážně nemocných pacientů v preterminálních a terminálních stadiích nemoci.

Autorka podává stručný přehled metod, se kterými má sama osobní zkušenost, rozděluje je na ty, které podle ní pro pacienty prospěšné jsou a ostatní s účinky dubiosními až nebezpečnými. Upozorňuje i na oblasti dosud dostatečně neprobádané, které by mohly být v CAM terapií budoucnosti. Následují kazuistiky a diskuze.