PŘEDSTAVUJE HEMOTERAPIE ONKOLOGICKÝCH PA CIENTŮ U POSKYTOVATELŮ ZDRAVOTNÍCH SLUŽEB V ČR STANDARD SROVNATELNÝ S OSTATNÍMI STÁTY EVROPY?

Východiska:

Hemoterapie představuje významnou část péče o onkologické pacienty. Vzhledem k tomu, že transfuzní přípravky nelze pro zachování jejich léčebného účinku upravit výrobními postupy tak, aby se známá rizika zcela eliminovala, je žádoucí snížit pomocí dostupných technologií, způsobem organizace zdravotních služeb a jejich maximální možnou standardizací míru rizik na minimum.

Materiál a metodika:

Autoři prezentují rozdíly při implementaci dostupných technologií ve výrobě transfuzních přípravků v zařízeních transfuzní služby, v organizaci transfuzní služby a v kvalitě a standardizaci transfuzních přípravků v ČR a v ostatních státech Evropy, a to zejména s ohledem na úroveň hemoterapie.

Výsledky:

V ČR je transfuzní služba značně diverzifikována (85 subjektů různých zřizovatelů s rozdílnými spektry a úrovní poskytovaných služeb k datu 31. 1. 2016). Taková organizace neumožňuje standardizaci produkce a procesů zásobování, efektivní zavádění nových postupů a technologií nebo pružnou reakci na aktuální epidemiologickou situaci. V ČR není prováděn benchmarking, není zajištěna finanční efektivita výroby transfuzních přípravků a nejsou racionálně využívány jednotlivé registry dárců krve. U poskytovatelů s KOC (komplexní onkologické centrum) jsou registry dárců krve využívány maximálně, zatímco dárci krve mimo centra jsou odmítáni. Ve většině států Evropy je transfuzní služba řízena centrálně a/nebo regionálně s akcentem na spolupráci jednotlivých subjektů. Takové uspořádání přináší finanční úspory a zvyšuje bezpečnost hemoterapie díky postupům, kterými jsou: univerzální deleukotizace transfuzních přípravků, politika pro redukci výskytu TRALI (transfusion related acute lung injury), skladování destičkových koncentrátů v náhradních roztocích a detekce jejich případné bakteriální kontaminace, používání patogen redukčních technologií a zejména rutinní screening krve dárců pro definované infekce (HIV, HBV, HCV, ale i jiné) pomocí metod NAT (nucleic acid testing).

Závěr:

Autoři akcentují aktuální nezbytnost rozšířit v ČR rutinní screening krve dárců o metody NAT, a to s ohledem na kalkulovaná rizika přenosu HBV a HCV (1 : 300 000) a HIV (1 : 500 000), která jsou v ČR vyšší než v ostatních zemích Evropy, ve kterých je NAT screening zaveden a také s ohledem na tři případy přenosu HCV transfuzí na onkologické pacienty v roce 2015. Pokud by krev dárce byla vyšetřena metodami NAT, HCV by byl v jeho krvi detekován a k přenosům na pacienty by nedošlo. Nižší úrovní hemoterapie jsou v ČR ohroženi nejvíce onkologičtí pacienti jako frekventní příjemci transfuzí