Konference: 2014 XXXVIII. brněnské onkologické dny a XXVIII. konference pro nelékařské zdravotnické pracovníky
Kategorie: Nádorová biologie/imunologie/genetika a buněčná terapie
Téma: XXVIII. Základní a aplikovaný výzkum v onkologii
Číslo abstraktu: 120
Autoři: MUDr. Ondřej Fiala; prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc.; prof. MUDr. Jindřich Fínek, Ph.D.; RNDr. Lucie Benešová, Ph.D.; RNDr. Marek Minárik, Ph.D.; Mgr. Zbyněk Bortlíček; Prof. MUDr. Ondřej Topolčan, CSc.
Východiska:
Zavedení inhibitorů tyrozinkináz receptoru pro epidermální růstový faktor (EGFR-TKI) do léčby nemalobuněčného plicního karcinomu (NSCLC) přispělo k prodloužení přežití pacientů s pokročilým stadiem tohoto onemocnění. Aktivační mutace genu EGFR představují spolehlivý prediktor dobrého efektu léčby EGFR-TKI u pacientů s pokročilým NSCLC. Výskyt těchto mutací v evropské populaci je však nízký (cca 10–15%), navíc je stále dost pacientů, u kterých vyšetření na přítomnost aktivační mutace genu EGFR není možné provést z různých důvodů, nejčastěji technických nebo logistických. Cílem naší práce bylo zjištění významu sérových onkomarkerů NSE a TK pro predikci efektu léčby EGFR-TKI.
Soubor pacientů a metody:
Soubor čítá celkem 163 pacientů s pokročilým stadiem NSCLC (stadium IIIIB a IV), kteří byli léčeni EGFR-TKI (erlotinib, gefitinib). U všech pacientů byla před zahájením léčby stanovena hladina NSE a TK v séru. 93 pacientů bylo vyšetřeno na přítomnost aktivační mutace genu EGFR.
Výsledky:
Mediány přežití bez známek progrese (PFS) a celkového přežití (OS) u pacientů s vysokou hladinou NSE činily 1,1 a 3,7 vs 2,6 a 11,6 měsíců u pacientů s normální hladinou NSE (p = 0,002 a p = 0,003). Mediány PFS a OS u pacientů s vysokou hladinou TK činily 2,1 a 8,5 vs 2,9 a 17,4 měsíců u pacientů s normální hladinou TK (p = 0,026 a p = 0,020). Výsledky vícerozměrného Coxova modelu prokázaly, že PFS bylo významně, nezávisle ovlivněno hladinou NSE (HR = 2,36, p = 0,003) a přítomností aktivační mutace genu EGFR (HR = 0,31, p = 0,001), OS bylo významně nezávisle ovlivněno přítomností aktivační mutace genu EGFR (HR = 0,40, p = 0,028) a stavem výkonnosti (HR = 1,89, p = 0,006).
Závěr:
Výsledky naší studie prokázaly, že vysoká hladina NSE, jako marker neuroendokrinní diferenciace, představuje významný, nezávislý prediktor rezistence k léčbě EGFR-TKI u pacientů s pokročilým NSCLC. V literatuře dosud nebyly publikovány výsledky ukazující prediktivní význam sérové hladiny NSE u pacientů s NSCLC. Hladina TK nepředstavuje významný, nezávislý prediktivní ani prognostický faktor pro léčbu EGFR-TKI.
Datum přednesení příspěvku: 24. 4. 2014
