Prediktivní markery při léčbě cetuximabem a radioterapií u spinocelulárních karcinomů hlavy a krku.

Novou možností orgán záchovného protokolu u lokoregionálně pokročilých spinocelulárních karcinomů hlavy a krku je kombinace cetuximabu s radioterapií. Tato tzv. cílená léčba představuje méně toxickou alternativu chemoradioterapie a je založená na inhibici receptoru pro epidermální růstový faktor (EGFR). EGFR je jednou z klíčových struktur v signální soustavě nádorových buněk, jeho blokáda může zastavit nádorový růst a způsobit apoptózu. Přestože je kombinace cetuximabu s radioterapií u nás poměrně novou metodou léčby, v klinické praxi již opakovaně prokázala velmi dobrý léčebný efekt. U cetuximabu a jiných podobných přípravků je však známo, že díky svému specifickému mechanismu účinku mohou být výsledky léčby ovlivněny některými genetickými alteracemi nádorových buněk. V nedávno zahájené studii jsme se proto zaměřili na prediktivní význam mutací, zasahujících do funkce EGFR signální cesty. Mutace jsou detekovány ze vzorků nádorů u pacientů před zahájením onkologické léčby. Předmětem našeho sledování je aktivující mutace K-ras, EGFRvIII, STAT3 a overexprese VEGF. Léčebné schéma v této studii zahrnuje radioterapii (70Gy při frakcionaci 2Gy denně) v konkomitantní kombinaci s parenterálně aplikovaným cetuximabem ve standardní dávce 1x týdně po nasycovací dávce po dobu ozařování. Vyhodnocovány jsou nejenom výsledky léčby, ale i eventuální výskyt vedlejších účinků. Je známo, že kožní toxicita, spojovaná s EGFR inhibitory, se vyskytuje v přímé úměře s dobrými terapeutickými výsledky. V současné době se jedná o stále probíhající studii a není k dispozici dostatečně velký soubor ke statistickému zhodnocení prediktivního významu sledovaných genetických alterací nádorových buněk, avšak budou prezentovány alespoň předběžné výsledky.