Predikce účinnosti inhibitorů EGFR u karcinomů hlavy a krku.

Převážná většina karcinomů ORL oblasti je diagnostikována až v pokročilých stadiích. V léčbě lze volit mezi chirurgickým a konzervativním postupem. U inoperabilních nádorů a u případů, kdy převažuje požadavek zachování orgánu, hraje významnou roli chemoradioterapie. V posledních letech se však zaměřila pozornost i na možnosti tzv. cílené léčby, která se ve vybraných případech stala účelnou alternativou chemoterapie.

Z inhibitorů EGFR je v současné době pro indikace léčby první linie lokoregionálně pokročilých karcinomů hlavy a krku zaregistrován pouze cetuximab a sice v kombinaci s vysokodávkovanou radioterapií. Cetuximab patří mezi monoklonální protilátky třídy IgGl a kromě zablokování EGFR signální cesty má narozdíl od jiných druhů inhibitorů i schopnost aktivace imunitní reakce proti nádoru. Oproti chemoterapii je jeho nespornou výhodou nižší systémová toxicita, neovlivňuje totiž parenchymatozní orgány. Kromě volby méně toxických postupuje trendem současné onkologie i individualizace terapie. Ukazuje se totiž, že inhibitory EGFR nejsou vhodné plošně pro celou populaci, a že markery dobré odpovědi nebo naopak rezistence na tuto léčbu je třeba hledat na úrovni genetických alterací signální soustavy nádorových buněk.

Sledování mutací v EGFR signální cestě nádorových buněk ve vztahu k odpovědi na cetuximab je slibnou cestou k významnému zefektivnění a rozšíření léčby onkologických pacientů. V prezentaci budou tyto prediktivní markery rozebrány podrobněji.