Predikce účinnosti EGFR1 inhibitorů v klinické onkologii

k Receptor 1 pro epidermální růstový faktor (EGFR1) je patologicky aktivovaný u řady nádorů epiteliálního původu, proto je vhodným cílem pro terapeutické působení inhibitorů tyrozinkináz. Novou možností pro pacienty s nemalobuněčným karcinomem plic (NSCLC) jsou nízkomolekulární inhibitory gefitinib a erlotinib. Léčebná odpověď typu kompletní či parciální remise je však zaznamenána u relativně malého počtu pacientů (přibližně 10 %). Ke zvýšené aktivaci EGFR1 přispívá několik mechanismů: amplifikace genu EGFR1, overexprese genu EGFR1, popřípadě aktivující mutace genu EGFR1 nejčastěji přítomné v exonu 19 (cca 50 % všech mutací) a exonu 21 (cca 40 % všech mutací). Rezistence na léčbu gefitinibem je způsobena mechanismy, které nesouvisejí se zvýšenou aktivitou EGFR1. Přibližně u 10 % rezistentních pacientů se nachází aktivující mutace kodonu 12 nebo 13 genu K-ras. Protein K-ras je členem MAPK signální dráhy a za fyziologických podmínek je aktivovaný proteinem EGFR1. U souboru 74 pacientů s NSCLC (53 mužů / 21 žen), kteří byli léčeni gefitinibem v rámci programu časného přístupu, byly vyšetřeny aberace genu EGFR1 a K-ras. U 4 pacientů byla zaznamenána parciální regrese onemocnění a u 24 pacientů byla zastavena progrese onemocnění (SD). Výchozím materiálem pro vyšetření byla zamražená nádorová tkáň nebo parafinové bloky, popřípadě cytologické preparáty. Ze vzorků s >70% zastoupením nádorových buněk byla izolována DNA pomocí komerčního kitu firmy Qiagen. Ze vzorků s <70% zastoupením nádorové pulace byly nádorové buňky získány metodou laserové mikrodisekce. Bodové mutace genů EGFR1 a K-ras byly detekovány přímou sekvenací exonu 21 genu EGFR1 a exonu 1 genu k-ras. Delece exonu 19 genu EGFR1 byly vyšetřovány pomocí fragmentační analýzy PCR pro-duktů a potvrzeny sekvenací jednotlivých fragmentů. Exprese EGFR1 byla stanovena imunohistochemicky pomocí myší monoklonální anti-lidské EGFR protilátky firmy Dako Cytomation. Metodou FISH byl určen počet kopií genu EGFR1 na tkáňových řezech či cytologických preparátech nádorových tkání. Mutace genu EGFR1 byla detekována u 4 pacientů, z toho u 2 pacientů se jednalo o u mutaci L858R v exonu 21 (PR), u jednoho byla přítomna mutace L862Q exonu 21 (klinická odpověď neznámá) a u posledního z nich delece exonu 19 (PR) spojená s inzercí jedné aminokyseliny (del 747-753 ins S). Mutace genu K-ras byly vyšetřeny u 67 pacientů, u žádného pacienta nebyla nalezena současná mutace EGFR1 a genu K-ras v kodonu 12 v exonu 1 a současně žádný z pacientů s mutací v K-ras genu z terapie gefitinibem neprofitoval. U 28 sledovaných pacientů byla stanovena exprese EGFR1 v nádorových buňkách. U 4 z nich byla exprese EGFR1 negativní. U 16 nemocných byla zaznamenána 80–100% pozitivita nádorových buněk; ve většině případů se jedná o pozitivitu membránovou, ve 2 případech byla zaznamenána kombinovaná pozitivita (membránová a cytoplazmatická) a ve dvou pří-padech pozitivita pouze aberantní cytoplazmatická. U 4 pacientů byla detekována vyšší než 50% membránová pozitivita exprese EGFR1 a u zbývajících 4 nemocných menší než 50% exprese EGFR1. Exprese EGFR1 receptoru v našem souboru pacientů nebyla vázaná na klinickou odpověď na gefiinib. Metodou FISH bylo vyšetřeno celkem 25 pacientů ze sledované skupiny. Amplifikace genu EGFR1 byla zjištěna u 4 pacientů a u 1 nemocného trizomiechro-mozomu 7. U 2 pacientů byly detekovány hraniční hodnoty ukazující na patologické změny na chromozomu 7 v oblasti genu EGFR1. Většina pacientů s amplifikací genu EGFR1 měla typ klinické odpovědi SD. U pacientů s klinickou odpovědí typu SD či PR bey amplifikace EGFR1 receptoru jsme nalézali amplifikaci genu Her-2/neu. Výsledky naší studie potvrzují publikovaná data a ukazují, že klinickou odpověď NSCLC pacientů na gefitinib lze racionálně predikovat na základě in vitro vyšetření.
Poděkování: Práce na projektu byla podporována firmou Astra-Zeneca, granty MSM6198959216, IGAMZCR NC7506-3 a NC7495.