Předběžné výsledky vyšetření minimální reziduální choroby u kolorektálního karcinomu – korelace s klinicko-patologickými charakteristikami nemoci

Minimální reziduální choroba (MRD) u nemocných s kolorektálním karcinomem znamená přítomnost nádorových buněk v těle pacienta, u něhož byla provedena radikální resekce primárního tumoru a který je v současnosti bez klinických známek onemocnění. Tyto izolované nádorové buňky lze na základě současných znalostí považovat za prekurzory mikrometastáz.
Současnými vyšetřovacími metodami nejsme schopni exaktně odlišit onkologicky nemocné pacienty vyléčené chirurgickým zákrokem a kteří již nepotřebují adjuvantní léčbu, od pacientů s vyšším rizikem rekurence onemocnění. Nové molekulárně-biologické metody nám však v rozhodování o podání adjuvantní léčby mohou výrazně pomoci. Vyšetřením vzorků kostní dřeně, krve a lymfatického systému na přítomnost minimální reziduální choroby lze rozdělit pacienty na dvě skupiny. Na skupinu pacientů s vyšším rizikem recidivy (pozitivní záchyt MRD), na které by se mohla specificky a individuálně zaměřit adjuvantní terapie a na druhou skupinu pacientů s nízkým rizikem (negativní detekce MRD), u kterých bychom se mohli vyhnout podání zbytečné a pro pacienta zatěžující adjuvantní léčby. Adjuvantní terapie slouží primárně k eliminaci okultních diseminovaných nádorových buněk, avšak její účinnost nelze současnými metodami přímo zjistit a hodnotíme ji nepřímo prostřednictvím parametrů přežití. Metoda real-time RT-PCR umožňuje díky absolutní kvantifikaci u onkologicky nemocného pacienta rozlišit změny v počtu nádorových buněk v periferní krvi a kostní dřeni. Provedeme-li sérii odběrů v různých časových intervalech, můžeme z poklesu či vzestupu exprese hledaného markeru, přeneseně i nádorových buněk, odhadovat léčebnou odpověď a individuálně rozhodovat o dalším způsobu nebo změně léčby. Vyvstává zde také možnost časného záchytu recidivy nádorového onemocnění a to dříve než se rozvine makroskopické, klinicky zjevné, onemocnění se zásadním dopadem na prognózu pacienta. Vysokou senzitivitu metody lze také úspěšně využít při detekci kontaminace štěpu nádorovými buňkami při transplantaci autologní kostní dřeně či periferních kmenových buněk po vysokodávkované chemoterapii, např. u karcinomu prsu či testes.
Základní myšlenkou v detekci minimální reziduální choroby u solidních nádorů je hledání epiteliálních buněk nebo jejich znaků v kompartmentech mesenchymálního původu, tj. v kostní dřeni, krvi a v lymfatickém systému. Detekce minimální reziduální choroby s využitím metody založené na principu reverzně-transkriptázové polymerázové řetězové reakce v reálném čase, tzv. real-time RT-PCR je v podstatě studiem genové exprese, kdy hledaným znakem epiteliálních nádorových buněk je informační, massengerová RNA. Touto metodou je možno detekovat až jednu nádorovou buňku mezi deseti miliony buňkami nenádorovými. Tato vysoká senzitivita metody však s sebou nese problém ilegitimní transkripce, což znamená detekci znaků epiteliálních buněk v kompartmentech mesenchymálního původu u zdravých jedinců. V naší studii zaměřené na detekci MRD u kolorektálního karcinomu jsme z toho důvodu stanovili míru genové exprese karcinoembryonálního antigenu (CEA) u zdravých jedinců. Vyšetřili jsme vzorky od 58 zdravých dárců z Transfůzní stanice FN Olomouc na hladinu exprese CEA v periférní krvi. Průměrná hodnota exprese byla 83±65,9 kopií CEA/µg RNA. Jako mezní hodonotu pro záchyt nádorových buněk jsme určili 250 kopií CEA/µg RNA, která odpovídá hodnotě průměru a 2,5 násobku směrodatné odchylky.
V rámci naší studie minimální reziduální choroby u pacientů s kolorektálním karcinomem jsme od března 2004 kompletně vyšetřili a statisticky zpracovali vzorky od více než 130 pacientů. Vyšetřovali jsme expresi CEA v systémové a portální krvi před a po operaci, v kostní dřeni, ve vzorku tumoru a v následném odběru měsíc po operaci.
Z předběžného statistického zpracovaní výsledků vyplynulo několik zajímavých závěrů. Objem nádoru souvisel s pozitivitou MRD v portální krvi a kostní dřeni, na rozdíl od invazivity (T staging), kde jsme vztah zatím nenašli. Dále, pozitivita lymfatických uzlin (N status) nesouvisela s pozitivitou MRD v portální a systémové krvi ani v kostní dřeni. Tato pozorování naznačují rozdílný způsob v hematogenní a lymfogenní diseminaci nádoru. Dále jsme zjistili, že v objemnějších nádorech klesá exprese CEA, pravděpodobně v důsledku změn v genové expresi. Zásadním pozorováním bylo, že se stoupajícím klinickým stadiem dle Dukese stoupala pozitivita MRD v portální krvi a kostní dřeni. Celková pozitivita MRD alespoň v jednom ze sledovaných kompartmentů jednoznačně souvisí s objemem nádoru a s klinickým stadiem dle Dukese.

Ačkoliv doposud není zcela objasněn prognostický význam tohoto vyšetření u solidních nádorů, stanovení MRD a monitoring adjuvantní terapie metodou real-time RT-PCR se však jeví jako technicky proveditelné, i když zatím zůstává na úrovni experimentální metody.

Práce na tomto projektu je podporována granty MSM6198959216, IGA MZCR NR/7804-5 a MPO 1H-PK/45.