Potřebují nevyléčitelně nemocní odbornou psychoterapii?

Stanovení diagnózy nevyléčitelného onemocnění zasahuje psychickou integritu nemocného i jeho blízkých, vyvolává pocity ohrožení samé podstaty bytí člověka. Nezbytnou součástí péče o nemocné a jejich rodiny proto musí být i péče o jejich psychosociální a spirituální potřeby. Péče by měla směřovat k obnovení psychické pohody, k posílení psychické integrity a ke zlepšení kvality života.

Model psychologické péče o nevyléčitelně nemocné si lze představit jako pyramidu tvořenou třemi patry. Každé vyšší patro obohacuje patro předcházející, bez předcházejícího patra se však to vyšší neobejde. Pevný základ potřebují všichni nemocní, další patra již jen někteří.

Všichni nemocní bez výjimky, v kterékoliv fázi onemocnění, potřebují psychickou podporu a podržení, protože jejich tělesné bytí, jejich samotná existence je ohrožena. Takové podržení nebo oporu mohou poskytovat nemocnému všichni lidé kolem něj, tedy rodina, jeho sociální síť a zdravotníci, bez ohledu na jejich specializaci. Je to základ doprovázení nemocného v jeho těžké situaci, je to první patro oné pomyslné pyramidy. Můžeme jej nazvat doprovázením. Při něm jde především o zakotvení, zachycení a rozpoznání, co člověk potřebuje. Jde především o to, abychom nemocnému a jeho rodině pomohli snášet nezměnitelnou situaci. Psychologická intervence poskytovaná poučenými pomáhajícími by měla spočívat v umožnění nemocnému i jeho blízkým vyjádřit myšlenky a pocity týkající se nemoci nebo vlastního umírání. Tím může dojít k uvolnění a vyplavení negativních emocí, což může s sebou přinést úlevu a změnu citového hodnocení situace, a tak způsobit posun ve vyrovnávání se s nemocí. Tak jsme se dostali do druhého patra pyramidy. Můžeme jej nazvat poradenstvím, a uvažovat o něm jako o odborné, rozšířené psychologické pomoci. Do posledního, třetího patra vystoupáme jen s těmi nemocnými, u kterých se objeví nějaká psychická porucha či patologie. Průvodci tímto patrem by již měli být specialisté v oblasti poruch duševního zdraví. Psychoterapie je především léčbou, ale zároveň i prevencí a rehabilitací poruch zdraví pomocí psychologických prostředků. Psychologickými prostředky máme na mysli především komunikaci a psychoterapeutický vztah. Psychoterapie je zvláštní druh psychologické intervence, která působí na duševní život, na chování člověka, na jeho mezilidské vztahy a tělesné procesy tak, že způsobuje žádoucí změny a tak podporuje úzdravu či zamezuje vzniku a rozvoji duševní poruchy. Psychoterapii lze užít jako metodu první volby nebo jako metodu doplňkovou k jiným terapeutickým metodám. Psychoterapii lze využít tehdy, když je problém ohraničen, definován a situace je změnitelná. U nevyléčitelně nemocných může být takovou situací především protrahovaná deprese, nadměrná úzkost až fobie nebo nadměrné pocity vzteku. Průběh psychoterapie nevyléčitelně nemocných je také závislý na jejich somatickém stavu a je ovlivňován aplikací jiných léčebných metod.

Mám-li dát na závěr jasnou odpověď na otázku položenou v názvu mého příspěvku, pak se domnívám, že všichni nevyléčitelně nemocní potřebují doprovázení, další také psychologickou poradenskou pomoc, a jen někteří z nich odbornou psychoterapii.