POTENCIÁLNÍ PREDIKTIVNÍ A PROGNOSTICKÉ BIO MARKERY U PACIENTŮ S NEMALOBUNĚČNÝM KARCINOMEM PLIC

 Úvod:  

Termínem rakovina plic (nebo též bronchogenní karcinom) se označují nádory průdušek a plic vznikající v plicní tkáni. Celosvětově patří rakovina plic mezi jednu z nejčastějších příčin úmrtí u mužů i žen s kreditem více než 1,38 milionu úmrtí ročně. Je proto nezbytné identifikovat nové biomarkery, které by mohly souviset s predikcí léčebné odpovědi u pacientů s rakovinou plic, a také pomáhaly v prognóze tohoto onemocnění.

Cíle práce:

V naší práci jsme se zaměřili na studium vybraných molekulárně-genetických markerů (status genů EGFR, C-MYC, FGFR, C-MET, přítomnost přestaveb v ALK a ROS1 genech, a počet kopií chromozomů 7 a 8) pro objasnění jejich prognostického a prediktivního významu.

Materiál a metody:

Do studie bylo zahrnuto 228 pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic léčených chirurgicky (70/228) nebo v adjuvantním režimu sestávajícím převážně z derivátů platiny v kombinaci s vinorelbinem (158/228). Jako biologický materiál byly použity parafinové řezy (FFPE). S využitím metody fluorescenční in situ hybridizace (FISH) byl stanoven status vybraných molekulárně-genetických markerů. Současně byl metodou kvantitativní polymerázové řetězové reakce (qPCR) vyšetřen mutační status v genech KRAS a BRAF.

Výsledky:

Byla provedena statistická analýza klinických a laboratorních dat, z níž vyplynulo mnoho očekávaných signifikantních korelací (např. stadium vs. celkové přežití (OS), cenzorované přežití (DFS), celkové bezpříznakové přežití (CSS); C-MYC vs. CEP8 atd.). Z hlediska histologie procentuální zastoupení žen bylo vyšší v kategorii adenokarcinomů (48/56 u adenokarcinomů vs. 17/94 u nonadenokarcinomů; p = 0,001), rovněž pacienti s adenokarcinomy byli mladší (medián 65 let, n = 104/215; p = 0,023 vs. medián 67 let, n = 111/215; p = 0,023). Ze statistiky rovněž vyplývá, že buňky s určitou změnou tíhnou k polyzomii - např. korelace mezi chromozomy 7 a 8. V těchto případech je zvýšení počtu kopií jednoho genu/chromozomu doprovázeno změnou jiného/jiných genů/chromozomů. Dále byl hodnocen vliv vybraných markerů na přežití pacientů. Významnými, statisticky signifikantními markery z hlediska OS (příp. DFS či CSS), je přítomnost přestaveb v ROS1 genu a počet kopií chromozomu 8. Zvláštní kategorii pacientů představují pacienti charakterizovaní přítomností nejméně jedné monozomie a nejméně jedné polyzomie současně sledovaných chromozomů 2, 6, 7 a 8. Bližší výsledky budou prezentovány formou posterového sdělení.

Tato práce byla podpořena grantovými projekty IGA UP LF 2015-10, IGA MZ ČR NT/13569 a TE02000058.