Konference: 2009 XXXIII. Brněnské onkologické dny a XXIII. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Kolorektální karcinom
Téma: XXVIII. Onkochirurgie
Číslo abstraktu: 235
Autoři: MUDr. Tomáš Grolich; prof. MUDr. Zdeněk Kala, CSc.; Doc.MUDr. Igor Penka, CSc.; doc. MUDr. Vladimír Procházka, Ph.D.; MUDr. Oldřich Robek; doc. MUDr. Igor Kiss, Ph.D., MBA; MUDr. Jiří Tomášek, Ph.D.; prof. MUDr. Pavel Šlampa, CSc.; prof. MUDr. Vlastimil Válek, CSc.
Dle součastných doporučení založených na EBM je neoadjuvantní
terapie pro adenokarcinom rekta indikována u pacientů ve II. a III.
Stadiu (dle TNM klasifikace, CNNC 2009).
Při předoperačním ozáření může dojít ke zmenšení objemu nádoru a
lze tak zvýšit pravděpodobnost zachování funkce svěrače,
radioterapie také snižuje riziko lokální recidivy choroby.
Neoadjuvantní radioterapie (případně chemoradioterapie) také
snižuje riziko peroperační diseminace nádorových buněk v pánvi a
dutině břišní. Kombinací předoperační radioterapie a chemoterapie
je dosahováno zmenšení tumoru (downstagingu) v 30-50% a také
častějších patologických kompletních remisí. Kromě lepší lokální
kontroly onemocnění se prodlužuje také doba přežití pacientů. Cenou
za tyto klady neoadjuvantní chemoradioterapie je vyšší toxicita a
indikace k tomuto postupu musí být dobře zvažována. Ke
konkomitantní chemoradioterapii je používán nejčastěji
5-fluorouracil nebo kapecitabin. Chemoradioterapie trvá obvykle 5
týdnů a vlastní resekční výkon má následovat za 4-6 týdnů po
ukončení neoadjuvance.
U části pacientů se již před zahájením neoadjuvatní léčby vyskytují
počínající poruchy pasáže. Pokud ani dietní opatření ve smyslu
bezezbytkové stravy nevedou k. Vzhledem k nežádoucím vedlejším
účinkům neoadjuvantní léčby (RT) ve smyslu edému a deskvamace
sliznice jsou tito pacienti ohroženi akutní poruchou pasáže s
nutností chirurgické intervence ještě v průběhu neoadjuvatní léčby.
Těmto pacientům zajišťujeme pasáž GIT pomocí derivační ileo nebo
sigmoideostomie ještě před zahájením neoadjuvantní léčby. Stomie
jsou zakládány preferenčně laparoskopicky exraperitonální cestou.
Laparoskopii s výhodou využíváme k dokončení klinického stagingu s
možností odběru biopsie suspektních metastáz, které nebyly
detekovány zobrazovacími metodami. Typ stomie je indikován na
základě předpokládaného resekčního výkonu v druhé době. V případě
předpokládané LAR je indikována axiální ileostomie, která je
následně využita coby protektivní u nízké resekce a u koloanální
anastomózy. Právě neoadjuvantní léčba je udávána jako jeden z
rizikových faktorů hojení nízké a kolo-anální anastomózy (mužské
pohlaví, obezita, nikotinismus, DM, kortikoidy, velikost tumoru nad
4 cm, délka operace, kontaminace rány) a axiální ileostomie je tedy
indikována. V případě zcela jasné indikace APR je zakládána
terminální sigmoideostomie, která bude již sloužit jako definitivní
terminální atonie. V nejasných případech zakládáme sigmoideostomii
axiální. Extraperitoneální technika je preferenčně užívána z důvodu
snížení rizika parastomální herniace.
Pacienti s adenokarcinomem rekta, kteří jsou indikování k
neoadjuvantní léčbě a mají poruchu pasáže v oblasti tumoru je, dle
našich zkušeností, vhodné zajistit před neoadjuvantní léčbou
stomií. Stomii, jejíž typ je zvolen dle typu předpokládaného
resekčního výkonu, zakládáme přednostně laparoskopicky. Tam, kde
bude stomie sloužit jako definitivní, ji zakládáme
extraperitoneální cestou.
Datum přednesení příspěvku: 16. 4. 2009