Konference: 2007 12. ročník odborného sympózia Onkologie v gynekologii a mammologii
Kategorie: Zhoubné nádory prsu
Téma: III. Ošetřovatelská a následná péče po léčbě gynekologických malignit
Číslo abstraktu: 056
Autoři: A. Kalaninová; MUDr. Monika Černá
Cíl práce:
Postradiační reakce a jejich prevence
Metody:
Autoři popisují postradiační komplikace spojené s radioterapii karcinomu prsu a gynekologických nádorů a možnosti jejich ovlivnění.
Při léčbě ionizujícím zářením se nevyhneme tomu, abychom spolu s nádorovou tkání neozařovali i zdravou tkáň. Zde vzniká riziko trvalého poškození nebo akutní komplikace.
Postradiační změny na kůži
Po určité dávce ionizujícího záření se objeví na kůži zčervenání – erytém, které je způsobeno zánětlivými změnami, rozšířením vlásečnic. Existuje rozdílná citlivost kůže na záření, nejvíce citliví jsou světlovlasí a rusovlasí. U některých citlivých osob se objeví už po prvních ozářeních exantém - mokvající puchýřky. Změny na kůži mohou být reverzibilní (prodloužena doba hojení) a ireverzibilní (degenerace či nekróza buněk). Dělíme je na akutní a chronické.
Akutní reakce na kůži podle závažnosti dělíme na:
Vlastní ošetřování akutní reakce I. stupně se provádí promazáváním mastmi, vzdušněním, event. 2x denně obklady nebo sedacími koupelemi s heřmánkem. U II. stupně je obyčejně už nutné provést několikadenní pauzu v ozařování, intenzívně léčit obklady a promazáváním. V případě sekundární infekce je nutno použít místně i celkově antibiotika. U III. stupně je obdobná léčba dlouohodobější a v případě přechodu v chronický vřed je někdy nutný chirurgický výkon.
Chronické změny na kůži
Vyvíjejí se obyčejně z radiodermatitidy II. a III. stupně, ale můžou vzniknout i bez předchozí výraznější akutní reakce. Kůže se stává méně pružnou, suchou neboť tvorba mazu i potu ustává. K projevům chronické radiační dermatitidy patří: atrofie, fibróza, teleangiektázie, pigmentace a chronický vřed.
Změny na kožních adnexech
K změnám po ozáření dochází i na kožních adnexech. Již za 3 týdny po ozáření dochází k vypadávání vlasů a chlupů. V ozářených oblastech začnou vlasy růst znovu za 1 – 3 měsíce, nestane-li se tak do 6 měsíců, vlasy již nenarostou. V průběhu ozařování dochází k poškození mazových a potních žláz. Po kožní reakci I. stupně se jejich činnost sníží lehce, po reakci II. stupně zřetelně. Po reakci III. stupně dojde k úplnému zničení potních a mazových žláz. Mazové žlázy jsou citlivější na záření . Jednorázová dávka 12,5 Gy vede k ireparabilním změnám u mazových žlázek, zatímco u potních teprve dávka 22,5 Gy způsobí nezvratné změny. Ošetřování při změnách na kožních adnexech, při suché kůži v důsledku potlačení sekrece mazových a potních žláz spočívá v aplikaci indiferentní masti v tenké vrstvě.
Změny na sliznicích po ozáření
Tenké střevo zvláště duodenum je nejcitlivějším orgánem z trávícího traktu na záření. Účinkem záření se zrychluje peristaltika a vzniká edém a posléze vředovité léze na sliznici střeva. Klinickým projevem střevní reakce je průjem, bolesti břicha. Při dlouhotrvajícím průjmu dehydratace či malabsorpce. V oblasti konečníku vzniká po ozáření proktitida – zánět sliznice, která je červená, dematózní a snadno krvácí. Může objevit retrovaginální píštěl. Léčba poškození střev ionizujícím zářením spočívá v dietetickém režimu. Pacientkám doporučujeme lehce stravitelnou stravu v menších dávkách, ale častěji, s malým podílem nestravitelných součástí, nenadýmavou, kaloricky hodnotnou. Doporučujeme omezit tuky, zvýšit přísun vitamínů a minerálních látek. Nutný je dostatečný příjem tekutin. Průjem lze ovlivnit dieteticky i medikamentózně.
Změny na uropoetickém systému
K změnám po ozáření dochází i na uropoetickém traktu. Ledviny jsou velmi radiosenzitivní, po překročení dávky 20 Gy dochází k nezvratné radiační nefritidě vznikající 6 až 12 měsíců po ozáření. Projevuje se otoky dolních končetin, hypertenzí, únavností, anémií. Močovody mohou být poškozeny při ozařování gynekologických karcinomů ve smyslu jejich zúžení – striktury. Následkem je částečná nebo úplná blokáda močových cest. Daleko častěji vzniká při ozařování v oblasti malé pánve akutní radiační cystitida, obyčejně přechodná, ale může přejít v chronické stadium. Projevuje se pálením a řezáním při močení, při těžším průjmu i hematurií. Léčí se dostatkem tekutin, spazmolytiky, antibiotiky.
Účinek záření na gonády
Sterilita u žen po ozáření vaječníků vzniká po dávkách 6 – 15 Gy, v závislosti na věku. Hormonální produkce je poškozena dávkou 8 – 12 Gy, což má za následek umělé navození menopauzy u premenopauzálních pacientek.
Změny v krvi a krvetvorných orgánech
Krvetvorná tkáň je necitlivější vůči záření. Změny v krevním obraze nás informují o stupni poškození krvetvorby. Bílé krvinky jsou nejcitlivější na ionizující záření, z nich nejvíce lymfocyty. Při poklesu hodnot leukocytů pod stanovené minimální hodnoty je nutno ozařování přerušit. Proto je nutná pravidelná kontrola krevního obrazu v průběhu ozařování.
Postradiační syndrom
Při léčbě zářením dochází k průvodním jevům, subjektivním obtížím i objektivním změnám, které se souborně nazývají postradiačním syndromem. Postradiační syndrom se projevuje celkovou únavou, ospalostí, poruchami spánku, bolestmi hlavy, nezájmem, nechutí a odporem k jídlu, nauzeou až zvracením. Závisí především na integrální dávce, tj. na souhrnné dávce absorbované organizmem a také na lokalizaci ozařovaného objemu. Objektivně pozorujeme změny v krevním obraze a funkcích některých orgánů, např. průjmy, dechové potíže. Postradiačním reakcím nelze zabránit, ale je možné je zmírnit především spoluprací nemocného s personálem a poučením o účincích ionizujícího záření.
Postradiační reakce a jejich prevence
Metody:
Autoři popisují postradiační komplikace spojené s radioterapii karcinomu prsu a gynekologických nádorů a možnosti jejich ovlivnění.
Při léčbě ionizujícím zářením se nevyhneme tomu, abychom spolu s nádorovou tkání neozařovali i zdravou tkáň. Zde vzniká riziko trvalého poškození nebo akutní komplikace.
Postradiační změny na kůži
Po určité dávce ionizujícího záření se objeví na kůži zčervenání – erytém, které je způsobeno zánětlivými změnami, rozšířením vlásečnic. Existuje rozdílná citlivost kůže na záření, nejvíce citliví jsou světlovlasí a rusovlasí. U některých citlivých osob se objeví už po prvních ozářeních exantém - mokvající puchýřky. Změny na kůži mohou být reverzibilní (prodloužena doba hojení) a ireverzibilní (degenerace či nekróza buněk). Dělíme je na akutní a chronické.
Akutní reakce na kůži podle závažnosti dělíme na:
- radiodermatitiserythematosa - erytém
- radiodermatitisbullosa - vlhká deskvamace
- radiodermatitisescharotica – necrotica, časný vřed.
Ošetřování akutních změn na kůži po
ozáření
Ozařovaná pokožka musí být již preventivně chráně ná a nemocného poučíme o těchto opatřeních:
Ozařovaná pokožka musí být již preventivně chráně ná a nemocného poučíme o těchto opatřeních:
- kůže musí být chráněná před mechanickým drážděním (těsný oděv, tření)
- před fyzikálními jevy, jako je sluneční či jiné záření, teplé obklady
- před chemickými vlivy – náplasti, dráždivé masti, mýdla a parfémy
- udržování zvýšeného hygienického režimu
- preventivní promazávání pokožky indiferentními mastmi, např Calcium pantothenicum, Panthenol gel, vepřové nesolené sádlo aj.
Vlastní ošetřování akutní reakce I. stupně se provádí promazáváním mastmi, vzdušněním, event. 2x denně obklady nebo sedacími koupelemi s heřmánkem. U II. stupně je obyčejně už nutné provést několikadenní pauzu v ozařování, intenzívně léčit obklady a promazáváním. V případě sekundární infekce je nutno použít místně i celkově antibiotika. U III. stupně je obdobná léčba dlouohodobější a v případě přechodu v chronický vřed je někdy nutný chirurgický výkon.
Chronické změny na kůži
Vyvíjejí se obyčejně z radiodermatitidy II. a III. stupně, ale můžou vzniknout i bez předchozí výraznější akutní reakce. Kůže se stává méně pružnou, suchou neboť tvorba mazu i potu ustává. K projevům chronické radiační dermatitidy patří: atrofie, fibróza, teleangiektázie, pigmentace a chronický vřed.
Změny na kožních adnexech
K změnám po ozáření dochází i na kožních adnexech. Již za 3 týdny po ozáření dochází k vypadávání vlasů a chlupů. V ozářených oblastech začnou vlasy růst znovu za 1 – 3 měsíce, nestane-li se tak do 6 měsíců, vlasy již nenarostou. V průběhu ozařování dochází k poškození mazových a potních žláz. Po kožní reakci I. stupně se jejich činnost sníží lehce, po reakci II. stupně zřetelně. Po reakci III. stupně dojde k úplnému zničení potních a mazových žláz. Mazové žlázy jsou citlivější na záření . Jednorázová dávka 12,5 Gy vede k ireparabilním změnám u mazových žlázek, zatímco u potních teprve dávka 22,5 Gy způsobí nezvratné změny. Ošetřování při změnách na kožních adnexech, při suché kůži v důsledku potlačení sekrece mazových a potních žláz spočívá v aplikaci indiferentní masti v tenké vrstvě.
Změny na sliznicích po ozáření
Tenké střevo zvláště duodenum je nejcitlivějším orgánem z trávícího traktu na záření. Účinkem záření se zrychluje peristaltika a vzniká edém a posléze vředovité léze na sliznici střeva. Klinickým projevem střevní reakce je průjem, bolesti břicha. Při dlouhotrvajícím průjmu dehydratace či malabsorpce. V oblasti konečníku vzniká po ozáření proktitida – zánět sliznice, která je červená, dematózní a snadno krvácí. Může objevit retrovaginální píštěl. Léčba poškození střev ionizujícím zářením spočívá v dietetickém režimu. Pacientkám doporučujeme lehce stravitelnou stravu v menších dávkách, ale častěji, s malým podílem nestravitelných součástí, nenadýmavou, kaloricky hodnotnou. Doporučujeme omezit tuky, zvýšit přísun vitamínů a minerálních látek. Nutný je dostatečný příjem tekutin. Průjem lze ovlivnit dieteticky i medikamentózně.
Změny na uropoetickém systému
K změnám po ozáření dochází i na uropoetickém traktu. Ledviny jsou velmi radiosenzitivní, po překročení dávky 20 Gy dochází k nezvratné radiační nefritidě vznikající 6 až 12 měsíců po ozáření. Projevuje se otoky dolních končetin, hypertenzí, únavností, anémií. Močovody mohou být poškozeny při ozařování gynekologických karcinomů ve smyslu jejich zúžení – striktury. Následkem je částečná nebo úplná blokáda močových cest. Daleko častěji vzniká při ozařování v oblasti malé pánve akutní radiační cystitida, obyčejně přechodná, ale může přejít v chronické stadium. Projevuje se pálením a řezáním při močení, při těžším průjmu i hematurií. Léčí se dostatkem tekutin, spazmolytiky, antibiotiky.
Účinek záření na gonády
Sterilita u žen po ozáření vaječníků vzniká po dávkách 6 – 15 Gy, v závislosti na věku. Hormonální produkce je poškozena dávkou 8 – 12 Gy, což má za následek umělé navození menopauzy u premenopauzálních pacientek.
Změny v krvi a krvetvorných orgánech
Krvetvorná tkáň je necitlivější vůči záření. Změny v krevním obraze nás informují o stupni poškození krvetvorby. Bílé krvinky jsou nejcitlivější na ionizující záření, z nich nejvíce lymfocyty. Při poklesu hodnot leukocytů pod stanovené minimální hodnoty je nutno ozařování přerušit. Proto je nutná pravidelná kontrola krevního obrazu v průběhu ozařování.
Postradiační syndrom
Při léčbě zářením dochází k průvodním jevům, subjektivním obtížím i objektivním změnám, které se souborně nazývají postradiačním syndromem. Postradiační syndrom se projevuje celkovou únavou, ospalostí, poruchami spánku, bolestmi hlavy, nezájmem, nechutí a odporem k jídlu, nauzeou až zvracením. Závisí především na integrální dávce, tj. na souhrnné dávce absorbované organizmem a také na lokalizaci ozařovaného objemu. Objektivně pozorujeme změny v krevním obraze a funkcích některých orgánů, např. průjmy, dechové potíže. Postradiačním reakcím nelze zabránit, ale je možné je zmírnit především spoluprací nemocného s personálem a poučením o účincích ionizujícího záření.
Datum přednesení příspěvku: 19. 1. 2007
