POSTIŽENÍ PLIC PŘI ONKOLOGICKÉ LÉČBĚ

Lékové postižení plic bylo poprvé diagnostikováno v roce 1961 u nemocného léčeného busulfanem. Od té doby bylo popsáno u řady běžně podávaných cytostatik, kardiologických léků, léků používaných v neurologii, revmatologii, antimikrobiálních léků a dalších. Velký počet plicních lékových po škození uniká pozornosti, přesto byly popsány stovky případů plicního postižení po podání nitrofurantoinu, busulfanu a amiodaronu, desítky případů po podání cyklofosfamidu, nitrózourey, metotrexátu, bleomycinu, po podání preparátů zlata, penicilaminu, metylsergidu a betablokátorů. Plicní postižení cytostatiky vzniká častěji při použití vyšší kumulativní dávky, při použití více léků současně, při kombinaci s radioterapií a u starších pacientů. Seznam léků způsobujících potenciální plicní poškození je uveden na webových stránkách Pneumotox (www.pneumotox.com). V posledních letech se seznamujeme s pneumotoxicitou biologické léčby (inhibitory tyrozin-kinázy, imatinib, interferony, rituximab, anti TNF-léčba). Klinický ani histologický obraz lékového postižení plic nejsou specifické. Problematiku komplikuje také skutečnost, že pacient je často léčen několika léky současně. Akutní polékové postižení plic vzniká po kratší době užívání léku (hodiny, dny). Často probíhá pod obrazem podobným hypersenzitivní pneumonitidě s plicními infiltráty, horečkou, dušností, hypoxemií a exantémem. Bývá přítomna i eozinofilie. Chronické postižení je spojeno s dlouhodobým užíváním léku (týdny, měsíce, léta). Dušnost narůstá postupně, přidává se kašel, mohou se objevit i netypické bolesti na hrudníku, úbytek hmotnosti, slabost a bývají i zvýšené teploty. Fyzikální vyšetření odpovídá charakteru plicního postižení a může mít nejrůznější obraz. Funkčním vyšetřením bývá nejčastěji zjišťována parciální respirační insuficience, restrikční ventilační porucha a setkáváme se i se snížením difuzní plicní kapacity. Na zadopředním skiagramu hrudníku bývá na plicích patrno difuzní oboustranné zastínění od intersticiálního charakteru až po obraz plicního edému. Patologicko-anatomický obraz bývá různý a je nespecifický. Při stanovení diagnózy se opíráme o údaje o užívání léku a době jeho užívání, histologický průkaz poškození plicní tkáně a především o vyloučení jiných příčin plicního postižení. Postradiační poškození plic se může vyvinout u těch nemocných, u nichž byly ozařovány plíce, mediastinum nebo hrudní stěna.

Audiovizuální záznam