POSTAVENÍ TKI V LÉČBĚ POKROČILÝCH KARCINOMŮ LEDVIN V RÁMCI NOVÝCH DOPORUČENÍ ESMO (EUROPEAN SOCIETY OF MEDICAL ONCOLOGY)

ESMO publikovalo v roce 2012 nová doporučení pro diagnostiku, léčbu a sledování nemocných s diagnózou renálního karcinomu. V posledních letech do­chází k výraznému nárůstu této malignity, o čemž svědčí i fakt, že karcinom ledvin nepatří dále mezi vzácná onemocnění. U vybrané skupiny nemocných s generalizovanou chorobou vzhledem k jejímu indolentnímu průběhu můžeme volit i pouhé sledování nemocných. Pokud se rozhodneme k aktivnímu terapeu­tickému přístupu, lze volit mezi kombinací bevacizumabu s interferonem alfa, sunitinibem a pazopanibem. Všechny tyto léčebné přípravky byly registrovány na základě podobných dat o prodloužení doby bez progrese onemocnění ve srovnání s interferonem alfa v monoterapii či oproti placebu (pazopanib). Al­ternativním přístupem je léčba sorafenibem, se stejným stupněm evidence o účinnosti jako u pazopanibu či monoterapie interferonem alfa nebo interleukinu-2 u vybrané skupiny. Pro nemocné se špatnou prognózou je doporučován temsirolimus, jako jediný v randomizované studii pro tuto skupinu nemoc­ných prokázal zlepšení celkového přežívání ve srovnání s interferonem alfa či kombinací obou preparátů. Na základě subanalýzy randomizované studie a dat z postregistračních studií lze pro tyto nemocné zvážit léčbu sunitinibem. Pro některé nemocné této skupiny zůstává nejlepším přístupem podpůrná palia­tivní léčba. U nemocných, kde selhala léčba cytokiny, je na základě dat o účinnosti možná volba mezi pazopanibem, sorafenibem a axitinibem. Pokud jsou nemocní předléčeni anti-VEGF cílenými preparáty, je možná volba mezi everolimem a axitinibem. Strategie sekvenční terapie dvou TKI (sunitinib a sorafeni či vice versa) je založena na datech o efektivitě především z retrospektivních studií. Pro třetí linii léčby je u nemocných předléčených dvěma TKI a bevacizuma­bem indikována terapie everolimem, u nemocných předléčených anti-VEFG léčbou a mTOR inhibitorem je možné zvážení léčby jiným TKI. Volba léčby jiného typu renálního karcinomu, než je nejčastější světlobuněčný karcinom, vychází pouze z retrospektivních dat o účinnosti sunitinibu, sorafenibu či temsirolimu. Přes zavedení nových protinádorových molekul zůstává nadále generalizovaný karcinom ledviny nevyléčitelným onemocněním. Nové terapeutické možnosti nám dávají příležitost ke konverzi renálního karcinomu v chronické onemocnění, jako se to již podařilo u karcinomu prsu či karcinomu tlustého střeva a je pří­kladem personalizované medicíny s nutností hledání biomarkerů a další individualizace onkologické léčby s cílem dosažení kurativního přístupu.