Konference: 2004 9. ročník odborného sympózia na téma Onkologie v gynekologii a mammologii
Kategorie: Zhoubné nádory prsu
Téma: Kontroverze v diagnostice, terapii, prediktivních faktorech a follow-up u pacientek s DCIS, LCIS a s časným stadiem karcinomu prsu. <b>IV. blok: Systémová terapie</b>
Číslo abstraktu: 015
Autoři: Markéta Gálová; MUDr. Markéta Palácová; MUDr. Barbora Dolečková; MUDr. Dagmar Macková
Adjuvantní léčba po chirurgickém odstranění časných stadií
karcinomu prsu významně přispívá ke zlepšení celkových léčebných
výsledků. Přidáním adjuvantní systémové terapie lze dosáhnout
významného prodloužení bezpříznakového období i snížení rizika
úmrtí. Jednou z možných cest, jak dále zlepšit výsledky adjuvantní
léčby, je začlenění taxanů do adjuvantní chemoterapie.
Podle závěrů oxfordské metaanalýzy publikované v Lancetu v roce 1998, která zahrnovala výsledky všech významných randomizovaných klinických studií zahájených před rokem 1990 (tedy před obdobím taxanů), vede zařazení adjuvantní chemoterapie do komplexního léčebného přístupu u časných forem karcinomu prsu k proporcionální redukci rizika progrese onemocnění i redukci rizika mortality. Toto snížení je významnější u mladších pacientek ve věkové skupině pod 50 let, u kterých adjuvantní chemoterapie snižuje riziko progrese onemocnění o 35% a úmrtí o 27%. U pacientek ve skupině 50-69 let je díky adjuvantní chemoterapii riziko progrese redukováno o 20% a mortality o 11%. Jak dále vyplývá ze závěrů oxfordských přehledů, adjuvantní chemoterapie má také vliv na prodloužení přežití. Význam adjuvantní chemoterapie je opět výraznější u mladších pacientek a současně u žen s metastatických postižením regionálních lymfatických uzlin. Ve věkové skupině do 50 let můžeme očekávat prodloužení přežití minimálně o 11% v případě postižení lymfatických uzlin, zatímco u žen v téže věkové skupině s negativními lymfatickými uzlinami prodlužuje adjuvantní chemoterapie přežití v průměru o 7%. U žen nad 50 let lze očekávat prodloužení přežití o 2-3% v závislosti na postižení lymfatických uzlin. Teprve v druhé polovině 90.let byly zahajovány první prospektivní randomizované studie s taxany v adjuvantním podání. Doposud máme k dispozici předběžné nebo definitivní výsledky pěti významnějších studií. Účinnost paclitaxelu posuzovaly studie CALGB 9344, NSABP B-28, CALGB 9471 a MDACC, docetaxel byl posuzován v rámci studie BCIRG 001. Jen definitivní výsledky Hendersonovy studie CALGB 9344 a předběžné výsledky Citronovy studie CALGB 9471 byly publikovány v Journal of Clinical Oncology, výsledky (vesměs předběžné) dalších studií byly dosud publikovány pouze formou abstrahovaných sdělení na mezinárodních konferencích ASCO, St Antonio nebo NIH Consensus Conference. Řada dalších studií teprve probíhá nebo má za sebou jen krátkou dobu sledování a na jejich výsledky si teprve musíme počkat.
První velkou randomizovanou klinickou studií s taxany v adjuvantní léčbě byla Hendersonova studie CALGB 9344, ve které bylo 3170 žen s pozitivními lymfatickými uzlinami po absolvování 4 cyklů AC (dávka cyklofosfamidu konstantní 600 mg/m2, dávka doxorubicinu buď 60, 75 nebo 90 mg/m2, ) podruhé randomizováno a následovaly buď 4 cykly paklitaxelu v dávce 175 mg/m2, v infuzi na 3 hodiny á 3 týdny nebo žádná chemoterapie. V případě pozitivních steroidních receptorů dostávaly všechny pacientky následně tamoxifen po dobu 5 let. Předběžné výsledky byly prezentovány poprvé na ASCO meetingu v roce 1998. Při mediánu sledování 30 měsíců nebyl pozorován signifikantní rozdíl v délce trvání bezpříznakového období nebo celkového přežití v závislosti na dávce doxorubicinu, ale přidání paklitaxelu bylo spojeno s 22% redukcí rizika progrese nemoci a 26% redukcí rizika mortality. Při následujícím mediánu sledování 52 měsíců nebyl v rameni s paclitaxelem zaznamenán žádný statisticky signifikantní rozdíl v celkovém přežití, rozdíl v době trvání bezpříznakového období ve prospěch paklitaxelu byl sice ještě statisticky signifikantní, ale poklesl z 22% na 13%. V loňském roce byly v Journal of Clinical Oncology publikovány definitivní výsledky pětiletého sledování (medián 69 měsíců). Byl potvrzen signifikantní význam přidání paclitaxelu ke 4 cyklům AC jak ve smyslu prodloužení bezpříznakového období (70% v. 65%), tak ve smyslu prodloužení celkového přežití (80% v. 77%). Přidáním 4 cyklů paclitaxelu ke 4 cyklům AC v rámci adjuvantní chemoterapie lze tedy u pacientek s metastatickým postižením lymfatických uzlin bez ohledu na stav steroidních receptorů očekávat redukci rizika progrese onemocnění o 17% a snížení rizika mortality o 18% v pěti letech od stanovení diagnózy. Tohoto zlepšení výsledků není dosaženo na úkor významnějšího zvýšení toxicity léčby. Definitivní výsledky opět nepotvrdily význam eskalace dávek doxorubucinu.
Další velkou studií s podobným designem jako CALGB 9344 je NSABP B-28, jejíž předběžné výsledky byly poprvé prezentovány na NIH Consensus Conference v listopadu 2000. Randomizováno bylo 3060 pacientek s pozitivními lymfatickými uzlinami do dvou ramen: 4 cykly chemoterapie režimem AC versus 4 cykly AC a následně 4 cykly paclitaxelu v dávce 225 mg/m2, v tříhodinové infuzi á 3 týdny. Tamoxifen byl podáván v případě pozitivních steroidních receptorů nebo automaticky ženám nad 50 let věku. Zatímco podle předběžných závěrů při mediánu sledování 34 měsíců nebyl zaznamenán rozdíl v délce bezpříznakového období ani v celkovém přežití, podle výsledků publikovaných na loňské konferenci ASCO při pětiletém sledování již rozdíl zaznamenán byl. V rameni s chemoterapií samotnými 4 cykly AC bylo dosaženo bezpříznakového období u 72% žen, v rameni s následným paclitaxelem u 76% žen. Prodloužení bezpříznakového období bylo nezávislé na stavu steroidních receptorů, v rameni s paclitaxelem opět nebyla významněji zvýšena toxicita spojená s chemoterapií. Dosud nebyla publikována data o vlivu na celkové přežití.
Přestože design studií NSABP B-28 a CALGB 9344 byl podobný, existují významné rozdíly v charakteristikách obou léčených populací, které je dobré mít na zřeteli při interpretaci dosažených výsledků. V Hendersonově studii bylo zastoupeno významně vyšší procento premenopauzálních žen, žen s rizikovějšími prognostickými faktory (velikost primárního tumoru nad 2cm, větší počet postižených lymfatických uzlin) a především zde bylo méně žen léčených následně adjuvantní hormonoterapií. Navíc ve studii NSABP B-28 byl tamoxifen podáván konkomitantně s chemoterapií, což (jak víme ze závěrů studie INT 0100 publikovaných na kongresu ASCO v roce 2002) může snižovat efekt adjuvantní chemoterapie až o 50%.
Další z významných studií je studie CALGB 9477, která byla čtyřramenná. Porovnávala klasické Hendersonovo schéma (tj. 4 cykly AC s následnými 4 cykly paclitaxelu) se sekvečním podání jednotlivých cytostatik v monoterapii při identickém dávkování (tj. 4x doxorubicin 60 mg/m2, 4x paclitaxel 175 mg/m2, a 4x cyklofosfamid 600 mg/m2,) a dále obě tato schémata buď ve standardním třítýdenním intervalu nebo v tzv. dose-dense podání á 2 týdny se současnou aplikací G-CFS (den 3-10 mezi jednotlivými cykly). Po ukončení chemoterapie bylo doporučeno, aby pacientky dostávaly adjuvantní hormonoterapii tamoxifenem v případě premenopauzy a pozitivních steroidních receptorů nebo v případě postmenopauzy bez ohledu na stav steroidních receptorů. Do studie bylo zařazeno v období 9/1997 – 3/1999 celkem 2005 pacientek s pozitivními lymfatickými uzlinami. V Journal of Clinical Oncology byly v loňském roce publikovány předběžné výsledky plánované analýzy při dosažením mediánu sledování 36 měsíců. Zatímco nebyl prokázán vliv sekvence cytostatik na dosažené bezpříznakové období nebo celkové přežití (ovšem při nižší incidenci nevolnosti a vomitu v rameni sekvenčním), významně lepších léčebných výsledků bylo dosaženo v případě léčby dose-dense režimem: prodloužení bezpříznakového období (82% v. 75% při mediánu sledování 4 roky) i prodloužení celkového přežití (92% v. 90% při mediánu sledování 3 roky). Aplikace dose-dense režimu vedla ve srovnání s režimem v třítýdenním intervalu ke snížení rizika progrese onemocnění o 26% a redukci rizika mortality o 31%. Zlepšení léčebných výsledků nebylo na úkor významnějšího zvýšení toxicity (jen 3% pacientek byly hospitalizovány pro febrilní neutropenii, naopak při třítýdenním režimu byla významně vyšší incidence neutropenie grade 4: 33% versus 6%), což bylo ovšem umožněno díky pravidelné profylaktické aplikaci růstových faktorů při dose-dense režimu. Incidence akutní myeloidní leukémie nebo myelodysplastického syndromu byla ve 3 letech sledování 0,18% (celkem 11 případů, 10-42 měsíců od zahájení studie).
Další prospektivní randomizovanou studií s paclitaxelem v adjuvantní léčebě je studie MDACC, do které bylo zařazeno celkem 350 pacientek po operaci karcinomu prsu časného klinického stadia. Tato studie je zajímavá svým designem, neboť v obou ramenech pacientky dostávaly stejný počet cyklů adjuvantní chemoterapie (na rozdíl od studií CALGB 9344 nebo NSABP B-28), a to buď 8xFAC nebo 4xpaclitaxel a následně 4xFAC. Tamoxifen byl podáván všem ženám nad 50 let nebo u mladších žen v případě pozitivních steroidních receptorů. Podle předběžných výsledků publikovaných Buzdarem a kol. v loňském roce bylo opět prokázáno, že zařazení paclitaxelu prodloužilo bezpříznakové období (86% ve srovnání s 83% v rameni se samotným FAC při mediánu sledování 4 roky), data o celkovém přežití zatím nejsou k dispozici.
Při posuzování efektu docetaxelu v adjuvantní léčbě máme zatím k dispozici výsledky jedné prospektivní randomizované klinické studie. Do studie BCIRG 001 bylo zařazeno celkem 1491 pacientek s pozitivními lymfatickými uzlinami, které byly léčeny buď 6 cykly chemoterapie režimem FAC nebo 6 cykly TAC s dávkou docetaxelu 75 mg/m2. První předběžné výsledky byly zveřejněny na kongresu ASCO v roce 2002, při mediánu sledování 3 roky bylo tehdy dosaženo v rameni s docetaxelem signifikantně delšího bezpříznakového období (82% v. 74%) i celkového přežití (92% v. 87%). Toto zlepšení léčebných výsledků bylo provázeno vyšší toxicitou, v rameni s docetaxelem byla vysoká incidence febrilní neutropenie (24%). Nebylo ovšem zaznamenáno žádné úmrtí v souvislosti s chemoterapií. Pacientkám byl mezi jednotlivými cykly chemoterapie TAC profylakticky podáván ciprofloxacin. Na kongresu v San Antoniu v prosinci loňského roku byly prezentovány aktualizované výsledky při mediánu sledování 55 měsíců. V rameni s režimem TAC byl potvrzen signifikantní rozdíl v délce dosaženého bezpříznakového období (75% v. 68%) i celkového přežití (87% v. 81%). Chemoterapií režimem TAC lze tedy dosáhnout snížení rizika progrese onemocnění o 28% a rizika úmrtí o 30% ve srovnání se standardní chemoterapií režimem FAC (při riziku vysoké incidence febrilní neutropenie přes antibiotickou profylaxi).
Na základě dosud známých výsledků lze závěrem konstatovat, že taxany v adjuvantním podání významně prodlužují bezpříznakové období a podle výsledků některých studií i snižují riziko úmrtí. Proto jsou podle doporučení NCCN z roku 2003 režimy AC s následným paclitaxelem i TAC jednou z možných alternativ standardní adjuvantní chemoterapie pro ženy s pozitivními lymfatickými uzlinami.
Stále jsou ovšem očekávány výsledky dalších studií s taxany v adjuvanci (např. NSABP B-30, ECOG 2197). Další zlepšení již tak povzbudivých výsledků lze pravděpodobně očekávat od studií s taxany v týdenním režimu podání (např. NCCTG 9831, ECOG 1199) a pro pacientky s prokázanou overexpresí resp. amplifikací HER-2/neu jsou velkým příslibem studie s taxany v kombinaci s trastuzumabem v adjuvantní léčbě (NSABP B-31, BCIRG 006).
Podle závěrů oxfordské metaanalýzy publikované v Lancetu v roce 1998, která zahrnovala výsledky všech významných randomizovaných klinických studií zahájených před rokem 1990 (tedy před obdobím taxanů), vede zařazení adjuvantní chemoterapie do komplexního léčebného přístupu u časných forem karcinomu prsu k proporcionální redukci rizika progrese onemocnění i redukci rizika mortality. Toto snížení je významnější u mladších pacientek ve věkové skupině pod 50 let, u kterých adjuvantní chemoterapie snižuje riziko progrese onemocnění o 35% a úmrtí o 27%. U pacientek ve skupině 50-69 let je díky adjuvantní chemoterapii riziko progrese redukováno o 20% a mortality o 11%. Jak dále vyplývá ze závěrů oxfordských přehledů, adjuvantní chemoterapie má také vliv na prodloužení přežití. Význam adjuvantní chemoterapie je opět výraznější u mladších pacientek a současně u žen s metastatických postižením regionálních lymfatických uzlin. Ve věkové skupině do 50 let můžeme očekávat prodloužení přežití minimálně o 11% v případě postižení lymfatických uzlin, zatímco u žen v téže věkové skupině s negativními lymfatickými uzlinami prodlužuje adjuvantní chemoterapie přežití v průměru o 7%. U žen nad 50 let lze očekávat prodloužení přežití o 2-3% v závislosti na postižení lymfatických uzlin. Teprve v druhé polovině 90.let byly zahajovány první prospektivní randomizované studie s taxany v adjuvantním podání. Doposud máme k dispozici předběžné nebo definitivní výsledky pěti významnějších studií. Účinnost paclitaxelu posuzovaly studie CALGB 9344, NSABP B-28, CALGB 9471 a MDACC, docetaxel byl posuzován v rámci studie BCIRG 001. Jen definitivní výsledky Hendersonovy studie CALGB 9344 a předběžné výsledky Citronovy studie CALGB 9471 byly publikovány v Journal of Clinical Oncology, výsledky (vesměs předběžné) dalších studií byly dosud publikovány pouze formou abstrahovaných sdělení na mezinárodních konferencích ASCO, St Antonio nebo NIH Consensus Conference. Řada dalších studií teprve probíhá nebo má za sebou jen krátkou dobu sledování a na jejich výsledky si teprve musíme počkat.
První velkou randomizovanou klinickou studií s taxany v adjuvantní léčbě byla Hendersonova studie CALGB 9344, ve které bylo 3170 žen s pozitivními lymfatickými uzlinami po absolvování 4 cyklů AC (dávka cyklofosfamidu konstantní 600 mg/m2, dávka doxorubicinu buď 60, 75 nebo 90 mg/m2, ) podruhé randomizováno a následovaly buď 4 cykly paklitaxelu v dávce 175 mg/m2, v infuzi na 3 hodiny á 3 týdny nebo žádná chemoterapie. V případě pozitivních steroidních receptorů dostávaly všechny pacientky následně tamoxifen po dobu 5 let. Předběžné výsledky byly prezentovány poprvé na ASCO meetingu v roce 1998. Při mediánu sledování 30 měsíců nebyl pozorován signifikantní rozdíl v délce trvání bezpříznakového období nebo celkového přežití v závislosti na dávce doxorubicinu, ale přidání paklitaxelu bylo spojeno s 22% redukcí rizika progrese nemoci a 26% redukcí rizika mortality. Při následujícím mediánu sledování 52 měsíců nebyl v rameni s paclitaxelem zaznamenán žádný statisticky signifikantní rozdíl v celkovém přežití, rozdíl v době trvání bezpříznakového období ve prospěch paklitaxelu byl sice ještě statisticky signifikantní, ale poklesl z 22% na 13%. V loňském roce byly v Journal of Clinical Oncology publikovány definitivní výsledky pětiletého sledování (medián 69 měsíců). Byl potvrzen signifikantní význam přidání paclitaxelu ke 4 cyklům AC jak ve smyslu prodloužení bezpříznakového období (70% v. 65%), tak ve smyslu prodloužení celkového přežití (80% v. 77%). Přidáním 4 cyklů paclitaxelu ke 4 cyklům AC v rámci adjuvantní chemoterapie lze tedy u pacientek s metastatickým postižením lymfatických uzlin bez ohledu na stav steroidních receptorů očekávat redukci rizika progrese onemocnění o 17% a snížení rizika mortality o 18% v pěti letech od stanovení diagnózy. Tohoto zlepšení výsledků není dosaženo na úkor významnějšího zvýšení toxicity léčby. Definitivní výsledky opět nepotvrdily význam eskalace dávek doxorubucinu.
Další velkou studií s podobným designem jako CALGB 9344 je NSABP B-28, jejíž předběžné výsledky byly poprvé prezentovány na NIH Consensus Conference v listopadu 2000. Randomizováno bylo 3060 pacientek s pozitivními lymfatickými uzlinami do dvou ramen: 4 cykly chemoterapie režimem AC versus 4 cykly AC a následně 4 cykly paclitaxelu v dávce 225 mg/m2, v tříhodinové infuzi á 3 týdny. Tamoxifen byl podáván v případě pozitivních steroidních receptorů nebo automaticky ženám nad 50 let věku. Zatímco podle předběžných závěrů při mediánu sledování 34 měsíců nebyl zaznamenán rozdíl v délce bezpříznakového období ani v celkovém přežití, podle výsledků publikovaných na loňské konferenci ASCO při pětiletém sledování již rozdíl zaznamenán byl. V rameni s chemoterapií samotnými 4 cykly AC bylo dosaženo bezpříznakového období u 72% žen, v rameni s následným paclitaxelem u 76% žen. Prodloužení bezpříznakového období bylo nezávislé na stavu steroidních receptorů, v rameni s paclitaxelem opět nebyla významněji zvýšena toxicita spojená s chemoterapií. Dosud nebyla publikována data o vlivu na celkové přežití.
Přestože design studií NSABP B-28 a CALGB 9344 byl podobný, existují významné rozdíly v charakteristikách obou léčených populací, které je dobré mít na zřeteli při interpretaci dosažených výsledků. V Hendersonově studii bylo zastoupeno významně vyšší procento premenopauzálních žen, žen s rizikovějšími prognostickými faktory (velikost primárního tumoru nad 2cm, větší počet postižených lymfatických uzlin) a především zde bylo méně žen léčených následně adjuvantní hormonoterapií. Navíc ve studii NSABP B-28 byl tamoxifen podáván konkomitantně s chemoterapií, což (jak víme ze závěrů studie INT 0100 publikovaných na kongresu ASCO v roce 2002) může snižovat efekt adjuvantní chemoterapie až o 50%.
Další z významných studií je studie CALGB 9477, která byla čtyřramenná. Porovnávala klasické Hendersonovo schéma (tj. 4 cykly AC s následnými 4 cykly paclitaxelu) se sekvečním podání jednotlivých cytostatik v monoterapii při identickém dávkování (tj. 4x doxorubicin 60 mg/m2, 4x paclitaxel 175 mg/m2, a 4x cyklofosfamid 600 mg/m2,) a dále obě tato schémata buď ve standardním třítýdenním intervalu nebo v tzv. dose-dense podání á 2 týdny se současnou aplikací G-CFS (den 3-10 mezi jednotlivými cykly). Po ukončení chemoterapie bylo doporučeno, aby pacientky dostávaly adjuvantní hormonoterapii tamoxifenem v případě premenopauzy a pozitivních steroidních receptorů nebo v případě postmenopauzy bez ohledu na stav steroidních receptorů. Do studie bylo zařazeno v období 9/1997 – 3/1999 celkem 2005 pacientek s pozitivními lymfatickými uzlinami. V Journal of Clinical Oncology byly v loňském roce publikovány předběžné výsledky plánované analýzy při dosažením mediánu sledování 36 měsíců. Zatímco nebyl prokázán vliv sekvence cytostatik na dosažené bezpříznakové období nebo celkové přežití (ovšem při nižší incidenci nevolnosti a vomitu v rameni sekvenčním), významně lepších léčebných výsledků bylo dosaženo v případě léčby dose-dense režimem: prodloužení bezpříznakového období (82% v. 75% při mediánu sledování 4 roky) i prodloužení celkového přežití (92% v. 90% při mediánu sledování 3 roky). Aplikace dose-dense režimu vedla ve srovnání s režimem v třítýdenním intervalu ke snížení rizika progrese onemocnění o 26% a redukci rizika mortality o 31%. Zlepšení léčebných výsledků nebylo na úkor významnějšího zvýšení toxicity (jen 3% pacientek byly hospitalizovány pro febrilní neutropenii, naopak při třítýdenním režimu byla významně vyšší incidence neutropenie grade 4: 33% versus 6%), což bylo ovšem umožněno díky pravidelné profylaktické aplikaci růstových faktorů při dose-dense režimu. Incidence akutní myeloidní leukémie nebo myelodysplastického syndromu byla ve 3 letech sledování 0,18% (celkem 11 případů, 10-42 měsíců od zahájení studie).
Další prospektivní randomizovanou studií s paclitaxelem v adjuvantní léčebě je studie MDACC, do které bylo zařazeno celkem 350 pacientek po operaci karcinomu prsu časného klinického stadia. Tato studie je zajímavá svým designem, neboť v obou ramenech pacientky dostávaly stejný počet cyklů adjuvantní chemoterapie (na rozdíl od studií CALGB 9344 nebo NSABP B-28), a to buď 8xFAC nebo 4xpaclitaxel a následně 4xFAC. Tamoxifen byl podáván všem ženám nad 50 let nebo u mladších žen v případě pozitivních steroidních receptorů. Podle předběžných výsledků publikovaných Buzdarem a kol. v loňském roce bylo opět prokázáno, že zařazení paclitaxelu prodloužilo bezpříznakové období (86% ve srovnání s 83% v rameni se samotným FAC při mediánu sledování 4 roky), data o celkovém přežití zatím nejsou k dispozici.
Při posuzování efektu docetaxelu v adjuvantní léčbě máme zatím k dispozici výsledky jedné prospektivní randomizované klinické studie. Do studie BCIRG 001 bylo zařazeno celkem 1491 pacientek s pozitivními lymfatickými uzlinami, které byly léčeny buď 6 cykly chemoterapie režimem FAC nebo 6 cykly TAC s dávkou docetaxelu 75 mg/m2. První předběžné výsledky byly zveřejněny na kongresu ASCO v roce 2002, při mediánu sledování 3 roky bylo tehdy dosaženo v rameni s docetaxelem signifikantně delšího bezpříznakového období (82% v. 74%) i celkového přežití (92% v. 87%). Toto zlepšení léčebných výsledků bylo provázeno vyšší toxicitou, v rameni s docetaxelem byla vysoká incidence febrilní neutropenie (24%). Nebylo ovšem zaznamenáno žádné úmrtí v souvislosti s chemoterapií. Pacientkám byl mezi jednotlivými cykly chemoterapie TAC profylakticky podáván ciprofloxacin. Na kongresu v San Antoniu v prosinci loňského roku byly prezentovány aktualizované výsledky při mediánu sledování 55 měsíců. V rameni s režimem TAC byl potvrzen signifikantní rozdíl v délce dosaženého bezpříznakového období (75% v. 68%) i celkového přežití (87% v. 81%). Chemoterapií režimem TAC lze tedy dosáhnout snížení rizika progrese onemocnění o 28% a rizika úmrtí o 30% ve srovnání se standardní chemoterapií režimem FAC (při riziku vysoké incidence febrilní neutropenie přes antibiotickou profylaxi).
Na základě dosud známých výsledků lze závěrem konstatovat, že taxany v adjuvantním podání významně prodlužují bezpříznakové období a podle výsledků některých studií i snižují riziko úmrtí. Proto jsou podle doporučení NCCN z roku 2003 režimy AC s následným paclitaxelem i TAC jednou z možných alternativ standardní adjuvantní chemoterapie pro ženy s pozitivními lymfatickými uzlinami.
Stále jsou ovšem očekávány výsledky dalších studií s taxany v adjuvanci (např. NSABP B-30, ECOG 2197). Další zlepšení již tak povzbudivých výsledků lze pravděpodobně očekávat od studií s taxany v týdenním režimu podání (např. NCCTG 9831, ECOG 1199) a pro pacientky s prokázanou overexpresí resp. amplifikací HER-2/neu jsou velkým příslibem studie s taxany v kombinaci s trastuzumabem v adjuvantní léčbě (NSABP B-31, BCIRG 006).
Datum přednesení příspěvku: 16. 1. 2004
