Postavení režimu LHRH analoga s radioterapii v léčbě lokalizovaného a lokálně pokročilého karcinomu prostaty.

Současné diagnostické možnosti dnes umožňují záchyt časných stadií karcinomu prostaty. Zvýšení incidence však zatím zachovává stadia, ve kterých je diagnóza stanovována, tedy poměr mezi lokalizovanými, lokálně pokročilými a generalizovanými onemocněními. Pro nemalou skupinu informovaných mužů s lokalizovaným a lokálně pokročilým karcinomem prostaty je radiační terapie léčbou volby.
Zhoubné nádory prostaty v době diagnózy bývají v přibližně 80 % hormonálně dependentní. Androgenní ablace před radiační léčbou a během ní redukuje objem nádoru a akceleruje apoptózu, zlepšuje lokoregionální kontrolu onemocnění a prodlužuje přežití. Využití technických novinek a konformní D3 plánování umožňuje eskalaci dávky se zvýšením lokální účinnosti a menším výskytem nežádoucích účinků. Hodnotíme soubor s vysokodávkovanou radiací (76 Gy) a hormonální supresí. Srovnáváme s protokolem RTOG 86-10.
V letech 1997 – 2004 jsme konkomitantně se zářením aplikovali endokrinní léčbu u 43 mužů s karcinomem prostaty T1-3 Nx M0. Hormonální ablaci jsme navodili LHRH analogy. Jejich aplikaci předcházelo podání cyproteronacetátu (CPA). Endokrinní léčbu jsme zahájili dva měsíce před zahájením radiace a pokračovali po dobu aktinoterapie. Trvání hormonální léčby v režimu intermitentní androgenní suprese (IAS) je 6 měsíců.
V práci hodnotíme laboratorní odezvu hladin PSA, ICTP, testosteronu a základních biochemických markerů. Lokální nález na prostatě sledujeme transrektální ultrasonografií a digitálním rektálním vyšetřením. Pro zhodnocení jsme vybrali pouze nemocné, jejichž léčba skončila před více než 12 měsíci. Medián sledování v našem souboru je 34 měsíců 1268.
PSA nadir jsme dosáhli u 40 mužů, tj. v 90 %.
Biochemický relaps s nutností znovunasazení endokrinní léčby v rámci IAS jsme zaznamenali u šesti mužů (M13, M15, M21, M26, M34, M42). Všichni nemocní s časným relapsem měli Gleasonovo skóre 7, pouze nemocný s recidivou v M42 měl GS 5. Pro časný relaps se zdá, že GS má větší význam než předpokládané klinické stadium. Hodnocení přežití v malém souboru není možné.
Obě modality jsou dobře tolerované, výskyt nežádoucích účinků odpovídá jednotlivým modalitám a nesčítá se.
Shodně s protokolem RTOG 86-10 dosahujeme dobré lokální kontroly onemocnění i trvání léčebné odpovědi. Intermitentně podávaná androgenní suprese nevede ke vzniku a rozvoji hormonální independence. Současně umožňuje využít hormonální léčebné modality při relapsu onemocnění. Konkomitantní endokrinní manipulace s aktinoterapií v léčbě lokálně pokročilého a lokalizovaného karcinomu prostaty se přes vyšší cenu léčby stává standardním postupem.