POSTAVENÍ RADIOTERAPIE V LÉČBĚ BRONCHOGENNÍHO KARCINOMU

Radioterapie je jednou ze základních léčebných modalit nemalobuněčného bronchogenního karcinomu. Je indikována jak u méně pokročilých inoperabilních nádorů, tak i u nádorů lokálně pokročilých bez vzdálených metastáz nebo i u nádorů metastazujících. Může být aplikována samostatně nebo častěji a s větším účinkem konkomitantně s chemoterapií. V posledních letech léčba zářením zaznamenala významný technický pokrok, který umožní aplikovat cílenou vysokodávkovanou radioterapii SBRT (stereotactic body radiotherapy) i u malých primárních nádorů plic inoperabilních z různých příčin (stadium I a IIA). Jde o velmi účinnou léčbu, která vyžaduje přesnou imobilizaci pacienta, reprodukovatelnost polohy, přesné plánování radioterapie pomocí CT s 4D technologií řízení dýchacích pohybů, navigaci pomocí CT při ozáření (IGRT) a moderní techniku aplikace dávky do nádoru (IMRT, RapidArc-VMAT technika). Pooperační (adjuvantní) radioterapii provádíme pouze u pacientů, kteří mají pozitivní resekční okraj nebo postižení lymfatických uzlin N2. U inoperabilního stadia II nebo stadia III je nejúčinnější konkomitatní chemoradioterapie (CHTRT). Sekvenční chemoradioterapie nebo radioterapie samotná je indikována pouze u osob, které netolerují konkomitatní chemoradioterapii. Radioterapie by měla být zařazena do léčby co nejdříve, tj. na jejím začátku jako konkomitatní CHTRT, neboť významně zlepšuje výsledky léčby. Nejčastěji je doporučována normofrakcionace do celkové dávky 60 Gy v rámci konkomitatní CHTRT. Studie s eskalací dávky z 60 Gy na 74 Gy prokázala horší přežití u pacientů s vyšší dávkou záření (74 Gy). Radioterapie může být indikována u všech stadií malobuněčného karcinomu jako léčba kurativní či paliativní. U limitovaného onemocnění je standardní, nejúčinnější a preferovaná konkomitantní CHTRT. Léčba zářením musí být zahájena časně, tedy s prvním nebo druhým cyklem chemoterapie. Ozařovaný objem zahrnuje primární tumor a metastatické uzliny stanovené dle PET/CT vyšetření. Optimální dávka u malobuněčného karcinomu není stanovena. Indikujeme dávku 45 Gy ve třech týdnech (1,5 Gy 2krát/den) nebo i dávky vyšší při prosté frakcionaci 1krát/den až do 60-70 Gy. Profylaktické ozáření krania (PCI) provádíme u pacientů v dobrém celkovém stavu, kteří prokázali velmi dobrou odpověď na léčbu.

Závěr:

Cílem přednášky je seznámit posluchače s postavením radioterapie v léčbě bronchogenního karcinomu, s indikacemi radioterapie, dávkováním, cílovými objemy a možnostmi nové moderní techniky ozáření.