Postavení gemcitabinu v léčbě nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC)

Rakovina plic je u nás nejčastějším zhoubným novotvarem u mužů. U žen se objevuje v posledních letech na 3. místě. U většiny nemocných je onemocnění zjištěno až v pokročilém stádiu nemoci a je u nich indikována chemoterapie a radioterapie, u nemocných se vzdálenými metastázami obvykle jen chemoterapie. Konzervativním postupem se zpravidla nepodaří dosáhnout úplného vyléčení, ale při správné indikaci lze dosáhnout prodloužení života a zlepšení jeho kvality.

V posledních padesáti letech byly vyvinuty a zavedeny do klinické praxe desítky chemoterapeutik s prokázanou účinností u rakoviny plic a tento proces stále probíhá. Během 90. let minulého století byly zavedeny do klinické praxe nové léky - paklitaxel, docetaxel, vinorelbin, gemcitabin, irinotekan a topotekan, které u nemalobuněčného karcinomu plic zlepšily léčebné výsledky a představují v současné době základ standardních chemoterapeutických kombinací. Postupně se pro jejich označení opouští termín nové léky a mluví se o nich jako o cytostaticích 3. generace. Později se k těmto preparátům přiřadil ještě pemetrexed.

Typickým představitelem cytostatika 3. generace je gemcitabin (Gemzar). Je to je protinádorový antimetabolit, který prokázal výraznou aktivitu proti širokému spektru solidních nádorů včetně nemalobuněčného karcinomu plic. Jedná se o analog pyrimidinového nukleosidu deoxycytidinu. Hlavní účinek gemcitabinu je směrován na DNA. Jen velmi malá část je inkorporována do RNA a biologické důsledky této inkorporace nejsou jasné. Následný zánik buňky má charakter apoptózy, ale způsob aktivace programu apoptózy a jeho zahájení není zcela jasný.

Práce z posledních let analyzující výsledky studií fáze III a metaanalýzy srovnávající režimy užité v léčbě NSCLC jednoznačně potvrdily oprávněné zařazení gemcitabinu (Gemzaru) do standardní léčby lokoregionálně pokročilého a metastazujícího NSCLC. Gemcitabin (Gemzar) má velmi dobré léčebné výsledky a přijatelnou toxicitu. Může být podáván v kombinaci s cisplatinou i karboplatinou, což umožňuje jeho ambulantní podání. V posledním roce je diskutován i jeho potenciál v kombinaci s biologickou léčbou. Ze závěrů všech publikovaných prací vyplývá, že gemcitabin (Gemzar) patří v současné době k lékům 3. generace, který má výhodný monoterapeutický i kombinační potenciál s nízkou toxicitou a možností flexibilního podávání a relativně nízkými náklady na léčbu.