Postavení erlotinibu (Tarceva®) v léčbě NSCLC

Nástup biologické léčby nádorů, jehož jsme v současné době v onkologii svědky, má několik důvodů. V případě nemalobuněčné rakoviny plic (NSCLC) je to její stoupající výskyt, přičemž většina případů je zjištěna v pokročilém, inoperabilním stadiu. Tito nemocní jsou tedy léčeni konvenční terapií, ale je zřejmé, že tato léčba již naráží na svůj strop a je omezena řadou faktorů. Jako velmi slibná se v této situaci jeví biologická léčba, zaměřená na ovlivnění přirozených regulačních mechanismů řídících metabolismus a další vlastnosti nádorových buněk. Výzkum je v současné době zaměřen na několik buněčných struktur a oblastí, z nichž se u NSCLC uplatňují především preparáty zaměřené na receptor epiteliálního růstového faktoru (EGFR). Aktivace tohoto receptoru podmiňuje proliferaci a invazivitu nádorových buněk, jejich migraci, adhezi, inhibici apoptózy. Podáním preparátu blokující zmíněný receptor je za optimálních podmínek dosaženo zastavení růstu nádoru a obnovení apoptózy nádorových buněk.

Jedním z inhibitorů EGFR, který v současné době nachází největší uplatnění v léčbě NSCLC, je erlotinib (Tarceva®). Výsledky studií TALENT a TRIBUTE sice ukázaly, že se v léčbě I. linie zřejmě neuplatní, ale zaslouženou pozornost vzbudily výsledky studie BR.21. Šlo o randomizovanou studii fáze III srovnávající efekt podávání Tarcevy a placeba u nemocných s pokročilým NSCLC relabujícím po předchozí chemoterapii. Podání Tarcevy se odrazilo nejen ve výrazných rozdílech v počtu léčebných odpovědí, ale i v prodloužení délky přežití, které při 1letém hodnocení dosáhlo 45 % zlepšení. Jako klinické prediktory léčebné odpovědi byly identifikovány následující faktory: ženské pohlaví, adenokarcinom, asiatská rasa a nekuřáctví. Při podrobné analýze se však jednoznačně ukázalo, že příznivá odpověď zdaleka není omezena jen na tyto skupiny, ale Tarceva má příznivý léčebný efekt i u mužů, epidermoidního karcinomu, nemocných jiné než asiatské rasy. Poněkud složitější je situace u kuřáků a bývalých kuřáků, kde je potřeba dalších výsledků k celkovému zhodnocení. Při další analýze se jednoznačně prokázalo, že příznivé ovlivnění délky přežití a zejména kvality života nemocných není vázáno na přítomnost objektivní léčebné odpovědi. Pozorované vedlejší účinky byly vesměs mírné a dobře ovlivnitelné. Tyto a další postupně získávané zkušenosti jistě nastolí potřebu definovat postavení Tarcevy ve druhé a další linii cytostatické léčby NSCLC.