POSTAVENÍ CHEMOTERAPIE A HORMONOTERAPIE V LÉČBĚ ER POZITIVNÍHO POKROČILÉHO KARCINOMU PRSU

Karcinom prsu s pozitivitou estrogenového receptoru (ER+) představuje asi 75 % všech onemocnění u postmenopauzálních žen, v případě premenopauzálních žen je podíl nižší (kolem 50 %), většina z nich je HER2 negativních. Dle aktuálně platných odborných doporučení (ESMO, ASCO, NCCN) by měla být většina pa­cientek s ER+ HER2 negativním pokročilým karcinomem prsu léčena v úvodu hormonální léčbou. Podání chemoterapie v iniciální léčbě by mělo být vyhrazeno pouze pro nemocné s hrozící viscerální krizí (závažná orgánová dysfunkce vyhodnocená na podkladě klinické symptomatologie, laboratorních nálezů a rychlé progrese nemoci), nebo pro případ jasné rezistence k hormonální léčbě. Primární rezistence je dle ABC2/ESMO konsenzu z roku 2014 definována jako relaps onemocnění během prvních dvou let adjuvantní hormonoterapie, nebo progrese během prvních šesti měsíců 1. linie metastatického onemocnění. K sekundární rezistenci, to je postupné ztrátě citlivosti k hormonoterapii, dospěje během léčby naprostá většina nemocných. Jako strategie k oddálení jejího rozvoje je možné využít dva postupy - sekvenční podání hormoterapie s odlišným mechanizmem účinku a kombinace hormonoterapie s cílenou léčbou. Mezinárodní guidelines doporučují standardně do léčby 1. linie postmenopauzálních žen nejčastěji nesteroidní inhibitor aromatázy třetí generace (anastrozol, letrozol, exemestan), nebo tamoxifen, nebo fulvestrant (nemá v 1. linii registraci v Evropě), do 2. a 3. linie fulvestrant nebo kombinaci exemestan + everolimus (u kombinované léčby lze očekávat vyšší účinnost, ale je toxičtější), do další linie je možné využít progestiny nebo vysoké dávky estrogenu. Premenopauzální ženy mohou být léčeny samotnou ovariální ablací/supresí, nebo tamoxifenem, nebo kombinací ovariální suprese a hormonální léčby. Odpověď v 1. linii predikuje odpověď na další linie hormonální léčby. Aktuální práce zkoumající běžnou onkologickou praxi v USA a Evropě ukazují, že tato doporučení nejsou v praxi dodržována a chemoterapií je stále léčena třetina nemocných v 1. linii a asi 60 % pacientek ve 2. linii léčby, přestože je hormonoterapie obecně lépe tolerována a poskytuje pacientkám lepší kvalitu života. Chemoterapie by měla být u většiny nemocných podána až v případě selhání několika linií hormonální léčby. Základem edukační přednášky bude prezentace kazuistiky nemocné s diskuzí léčebného postupu a jeho odůvodněním daty z klinických studií.