Porovnání klinického vyšetření, vyšetření TRUS a MRI pánve u pacientů s karcinomem rekta

Úvod:

Pacienti s histologicky ověřeným karcinomem rekta podstupují před stanovením vlastního léčebného postupu komplexní stagingová vyšetření, na kterých se podílí chirurg, radiolog a onkolog. Klinické vyšetření chirurgem spolu s rektoskopií je nedílnou součástí rozhodovacího algoritmu, stejně jako zobrazovací metody TRUS a MRI pánve, které umožní rozpoznat hloubku invaze nádoru ve stěně rekta a prorůstání do okolí i s možným postižením lymfatických uzlin. Cílem této přesné diagnostiky je přechod od mutilujícéch rozsáhlých výkonů - amputace rekta (APE) k méně mutilujícím, kosmeticky i funkčně přijatelným výkonům - low anterior resection (LAR, VLAR) a od rozsáhlých výkonů k minimálně invazivním - laparoskopie, transanální excize (TEM). Méně invazivní zákroky jsou často umožněny zahájením neoadjuvantní multimodální léčby.

Metody:

V našem sdělení byla zpracována data prospektivně sledované skupiny pacientů s infiltrací rekta, kteří byli léčeni na Chirurgické klinice FNB v letech 2009-2011. Byla sledována shoda mezi jednotlivými vyšetřovacími metodami před zahájením léčby a při restagingu spolu s klinickým peroperačním nálezem a definitivní histologií.

Výsledky:

Celkem bylo zařazeno do sledováni 66 pacientů s infiltrací rekta, z nichž 60 bylo operováno, MRI podstoupilo 48 % pacientů, TRUS 66 % pacientů, u 33 % pacientů byla na základě předoperačních vyšetření indikována neoadjuvantní léčba. U MRI byl nález podhodnocen ve 12,5 %. U TRUS byl nález podhodnocen ve 4,5 %.

Závěr:

V našem sdělení dokládáme na vlastním souboru pacientů s karcinomem rekta korelaci stagingových vyšetření s klinickým nálezem, efekt neoadjuvantní léčby a specifický přístup v jednotlivých připadech podle stagingu nádorů rekta. Zatímco EUS dobře odliší T1 od T2, MR dokáže posoudit hloubku postižení jednotlivých vrstev stěny rekta, vztah infiltrace k fascii rectalis a okolním orgánům u lokálně pokročilých TU ve stadiu T3 aT4. MR, CT i EUS se stejnou specifitou a senzitivitou posoudí postižení uzlin. Každá z těchto vyšetřovacích metod má nezastupitelné místo ve stagingu tumorů rekta, posouzení operability, efektu neoadjuvantní léčby a také vzniku lokální recidivy.

K vyhodnoceni lokálního nálezu svou vysokou přesností přispívá kromě zobrazovacích metod i vlastní klinické vyšetření operatérem, bez kterého mohou být zobrazovací metody zavádějící. Proto považujeme za nezbytné stanovení léčebného postupu konkrétního pacienta mezioborovou komisí s přihlédnutím k názorům onkologa, radiologa, chirurga a radioterapeuta s ohledem na celkový stav konkrétního pacienta.n